Jejich otec slouží u japonského válečného námořnictva, a nepřichází od něj žádné zprávy, takže se o naší dvojku nemá moc kdo postarat, až na jednu tetu, která bydlí v sousedním městě. Že by záblesk naděje? Bohužel, smůla se, podobě jako mnoha ostatním lidem připraveným o všechno, lepí našim hrdinům na paty - teta se totiž ukáže být pěkně zlou osobou a vyhodí záhy oba dva na ulici. Nezbude jim tedy nic jiného, než jít žít do nepoužívaného krytu za městem.

Střecha nad hlavou by sice byla, s jídlem je to ale mnohem horší. Příděly potravin nejsou pro každého a tak Seitovi nezbude v zájmu přežití nic jiného, než potraviny krást a pořádat vloupačky do evakuovaných domů při náletech. Na jeho malou sestru, o kterou vší silou pečuje, ale do toho všeho přijde krutá nemoc, která u ní má vlivem nedostatečné výživy dramatický průběh - výsledkem je její smrt pár dnů po konci války.

Seitův nuzný život končí několik měsíců po smrti jeho sestry, kdy umírá hladem sám opuštěný na nádraží... Věru, hrob světlušek není film na který budete vzpomínat s úsměvem na lících, je to snímek velmi smutný až krutý. Autoři v něm akutně upozorňují na nesmyslnost války, aniž by ústy kteréhokoli z charakterů válku odsoudili. Předvádí epos věčné lidské bezmoci, aniž by si kdokoli z hlavních hrdinů postěžoval na svou aktuální situací. Ukazují kterak prostá snaha o přežití dělá třebas i z dobrých lidí bestie, a kterak bezcenný je pro společnost lidský život. A přesto, v tomto jednom velkém chmuru, noční můře gigantických rozměrů, naleznou naši dva hrdinové chvíli na prosté radování se ze života - budou dovádět na pláži, smát se a užívat si sluníčka i když je obloha plná bombardérů...

Hrob světlušek je film plný momentů naprostého dojetí, je to překrásné dílo ve vší své krutosti a syrovosti scén. Doteď mi v mysli září vyčítavý pohled hlavního hrdiny, který jako by se každou vteřinou tázal: "a jací jste vy, pomohli byste nám kdybyste tu byli?" Já mohu odpovědět sám za sebe snad jen absolutním hodnocením tohoto slaného oceánu.