Gran Turismo

*Jóóó to bylo tenkrát když sme s tátou zakládali naši malou firmičku.
Tehdá sme si řekli, že budem závodňáci. Táta se měl starat vo
menežment a já sem nám měl vydělávat prachy závoděním. Řeknu
vám, byla to tenkrát pořádná fuška sehnat ňákou káru, kerá by aspoň
slušně tůrovala ty naše zapadlý vesnický okruhy a zároveň aby
úplně nevysála naši kasu. Ale přece se mi to podařilo. V autobazaru
u Velkýho Billa sem vobjevil perfektní káru. Honda Prelude z roku 91. Velkej
Bill byl rád, že se tý kraksny zbavil a tak mi navíc přihodil pár náhradních
dílů po předchozím majiteli. Když sme se v tom s tátou pošťourali,
vyjeli sme poprvý na testovací vokruh. Táta říkal: *Jak ti to nepojede
víc jak dvěstě, domů se nevracej.*

Aby
sem mu udělal radost, nažhavil sem motor hnedka zpočátku, což se ovšem
nevokázalo jako nejštastnějsí řešení. Z motoru se zakouřilo
a auto zůstalo stát na silnici. Nechtěl sem bejt terčem těch
posměváčků, kerý měli zkoušet po nás. Proto sem se do voprav
vrhnul jen tak na asfaltce. No, pár šroubováků padlo za voběť,
ale podařilo se mi zprovoznit alespoň motor. Turbodmychadlo se asi
odebralo do věčnejch lovišť. V tu se objevili machři
s polepenou károu. Ihned mě vyzvali na závod. Tehdá sem byl ještě
blázen, a tak sem to přijal. Ihned po startu mi frnkli do dáli. Když sem
se jakž takž pořádně rozjel, všimnul sem si, že jejich řidič
vybírá zatáčky nic moc způsobem. A nejen to, v jedný z nich
dostal dokonce hodiny. Já sem toho samozřejmě hnedka využil a nacpal
sem se před ně. Ten krásnej pocit z vedení sem si vychutnával
do chvíle, kdy do mýho blatníku narazilo něco velkýho, plechovýho a naštvanýho.
No co vám budu povídat, nakonec sme se společně vytlačili ze
silnice. Sice sem měl pár modřin, ale věděl sem, že s tímhle
fárem něco dokážu, něco velkýho.

Když
sem takhle vobcházel po naší vesničce, vočíhnul sem si plakát na kerym
stálo *Noční závody-Stensons Bridge Raceway*. No startovný bylo sice nějakjejch
pět tisíc doláčů, ale přece nebudu šufařit na první
závodnický příležitosti. Krom toho sem si fakt věřil. Když sem
přijel na závodiště a zavez náš sporťák do boxů, vobhlíd
sem si naše soupeře. Bylo jich jen pět, navíc jejich káry nevypadaly
nic extra. Teda aspoň vedle tý naší. Najednou se z vobřího mikráku
vozvalo *Všichni na start*. Táta mi ještě dal pár rad a já sem se doplazil
na startovní rošt. Nervy sem měl tehdá v kýblu, srdce mi div nevyskočilo
z hrudě, zpod mý helmy se valily laviny potu. Najednou se rosvítilo
zelený světlo. Šlápnul sem na plyn co to šlo. Ani sem nevěděl
jak, voctnul sem se v čele. Ale hned první zákruta mě o vedení
připravila. No, musim říct, že to nebylo jen mojí vinou, pomačkanej
plech na mym fáru je toho svědkem. Ale co, řek sem si. Jel sem dál
a propracovával sem se dopředu. Po prvnim ze dvou kol sem byl třetí.
Jel sem těsně za stříbrnym sršněm když tu najednou se vozvalo
skřípání. *Asi nemam nejvěčí náskok* pomyslel sem si. Ani nevim
jak, tehdá sem to fakt vyhrál a tak začala moje fakt skvělá kariéra.
Prachů bylo habaděj, holky se ke mně lísaly jako divý a v počtu
skvělejch kár v garáži sem moh tehdá trumfnout i Bonda. No jo, ale
všechno pomine a já si teď ty skvělý časy připomínám s jednou
skvělou hrou, jak vona se jen menuje? Jojoo, Gren Tůrismo. Jak ta
je boží, připomněla mi moje mládí a moje velký výhry ve vysoce ceněnejch
závodech. Tehdá ještě vo vejsledcích nerozhodovala jenom technika, tehdá
to byl hlavně řidičův talent, a toho sem já dostal vopravdu
hodně. A jesli se někdá dostanete k tyhletý skvělý hře,
určitě ji vozkoušejte. No ale teďka mě už nerušte. Zbejvá
mi vodjet poslední závod evropský série. Hahaa, jako zamlada proti Stývnsnovi…*

No
necháme teď dědečka oddávat se jeho radostem a na závěr
vás zahrnu sprškou faktů o dědově *boží hře*. Hlavní devizou
této závodní simulace je počet vozů, pokud zahrneme i barevné kombinace,
dává celkový součet přesně 394 vozů. Máte na výběr
vozidla od předních japonských výrobců (Subaru, Toyota, Honda…),
jsou zde i některé evropské (Aston Martin, TVR) a dvě americké (Dodge,
Chevrolet). Nabídka myslím více jak dostatečná. Závodit se dá na 21 tratích,
které se samozřejmě dají jezdit i pozpátku a v tzv. zrcadlovém
módu (kdy nikdy nevíte co vás čeká). První co vás na hře uchvátí je
skvělá grafika, modely aut vypadají vskutku fantasticky. Však také všechna
auta mají reálný předobraz. Samozřejmostí jsou reálné zvuky. Zřejmě
nejlepší věcí na GT je, kromě grafiky, hudba. Ta byla vybrána vskutku
fantasticky. Najdete zde taneční variace i dravé rockové rytmy, o žádné
z písniček se nedá říct, že by byla nepovedená. Skvěle dotvářejí
atmosféru a nutí vás stále vyhrávat (popřípadě zkoušet to znovu a
znovu :)).

Ihned
na začátku hry máte na výběr ze dvou typů hry, Arkádové ježdění
a mód Gran Turismo. První je téměř o ničem, tedy pokud někoho
nebaví do omrzení vyhrávat rychle za sebou následující závody (odměny tu
jsou samozřejmě také), ale zřejmě většinu hráčů
bude zajímat právě mód Gran Turismo, pod kterým se prakticky skrývá dědečkova
kariéra :). Začínáte jako naprostá nula s pouhými deseti tisíci a
vašim cílem je probojovat se na místo jedničky mezi jezdci, což obnáší
vyhrání všech závodů, ovšem není to rozhodně taková nuda jak to vypadá.
Některé zkoušky jsou pekelně těžké a pokud je zajedete s vozem
o jiné výkonnostní třídě (obvykle nižší) zpřístupní se vám nová
neobjevená auta. A úplně nakonec jsem si nechal systém tzv. Licencí neboli
řidičských osvědčení. Každá taková licence se skládá ze
sedmi testů plus závěrečné extra zkoušky. Licence jsou celkem
tři, odlišené dle náročnosti. Pokud nemáte ani jednu, na pokročilejší
závody, kde se vyhrávají zajímavé částky vás traťoví komisaři
prostě nepustí.

Je
toho mnoho, co se dá napsat o GT. Například o problémech s penězi,
o skrytých speciálních sportovních vozech, o handrkování s prodejci náhradních
dílů nebo o geniálním multiplayeru. Ale já již nenapíši nic. Nechci vám
zkazit zážitek ze samotné hry, jelikož princip je právě v objevování
nových a nových věcí. Vřele ji všem doporučuji.

A co by na to řekl dědeček?
*Šafla, kde mám žuby? Joo, to gven tůvismo? No pvostě bomba. A nevotvavuj
požád.*