Breath of the Wild – konečně otevřený svět, který mi dává „smysl“

Ačkoliv špatně snáším infantilní prvky v Nintendo hrách, rozhodl jsem se na základě četných doporučení vyzkoušet Legend of Zelda: Breath of the Wild. Učinil jsem tak na mém nedávno zakoupeném Nintendu Wii U z druhé ruky a musím konstatovat, že jsem neprohloupil.

V Linkově předposledním dobrodružství hraje prim rozlehlý fantasy svět šlehnutý pohádkovostí i ujetostí. Překvapivé je, že autoři nedrží hráče za ručičku a skoro od začátku mu umožní vydat se (či vyšplhat nebo dojet na ochočeném koni) kamkoliv, kam oko dohlédne. Je tak možné ignorovat rady a fňukání princezny Zeldy a zhurta se vydat rovnou na zámek okupovaný hlavním poněkud abstraktním zlounem a porazit ho (i když to nebude bez správného vybavení a spojenců vůbec lehké).

Otevřený svět přitom působí živě a v mezích možností a pravidel hry i realisticky. Na každém kroku v něm nenarazíte na nesmyslnou výplň – raději než blbosti vytvořili autoři rozlehlé pustiny, které svou atmosférou připomínají opuštěný svět v Shadow of Colossus. Navíc je krajina krásně členěná a z kdejakého kopce dohlédnete díky perfektnímu technickému zpracování do obrovské dálky aby jste se zorientovali a pokračovali v cestě za tím, co vás zrovna zaujalo.

Kritici Breath of the wild vyčítali, že je hra více o světě a krajině než o „legendě“ či příběhu – což ale vnímám naopak jako její silnou stránku. Příběh je sice velmi jednoduchý, alespoň ale není ihned přímočaře servírován. Link se do hry probouzí 100 let po jistých apokalyptických událostech spojených s hlavním démonickým záporákem a nesebejistou Zeldou. Během hry má Link možnost si rozvzpomenout na všechny potřebné okolnosti příběhu tím, že navštíví místa spojená se svými vzpomínkami. To vše aniž by se konal jakýkoli nečekaný zvrat, který by možná autoři ani nezvládli (a vyřešili nějakou Nintendo ujetostí a tím mě naštvali).

Je to právě „dech divoké krajiny“, který ze hry sfoukl nános prachu ostatních open-world her. Luhy a háje, zakletý les, prokletý zámek, labyrinty, louky, zasněžené hory, skaliska, pouště, sopka, řeky a pobřeží, „vodní svět“, útroby mechanických potvor, pár vesniček nebo řada svatyní, které Linka přemístí do podzemních puzzle lokací – vše na dosah ruky nebo na dohled v dáli, vždy lákající k ničím neomezenému svobodnému prozkoumávání. Onen vánek otevřeného světa je těžké popisovat, musí se zažít na vlastní kůži.

Z vycházky po rozdivočelé krajině mě nerozptylovaly žádné nadbytečné RPG charakteristiky – nejdůležitější je vaše dovednost s gamepdem spolu se zbraněmi a vybavením, které je neopravitelné a používáním se opotřebovává až se zcela zničí. Nový arzenál si obstaráte třeba okradením odpočívajících prasato-orků nebo dobrman-dlaků do jejichž nesčetných tábořišt se můžete ideálně v noci, když všichni spí, vplížit. Nebo na ně zaútočit lukem a šípy ze zálohy, naházet na ně „granáty“, shodit na ně těžké předměty ze skály. Souboje samotné nejsou sice propracované tak, jako třeba v God of War a zejména na wii U a původním switchi trpí snížením fps, přesto nabízejí minimální nezbytnou dávku komplexity a vyžadují váš um i plánování. Souboje s démonickými bossy jsou pak okořeněné nutností nalézt správný postup jak na ně.

Abych ale nepěl jen chválu, Nintendo si nedopustilo ani v případě BotW řadu úchylných momentů: Vylepšování vybavení pro hlavního hrdinu Linka provádějí za úplatu obří víly obdařené adekvátně obřím poprsím a hlubokým hlasem. Tyto kreatury vůči mladému Linkovi působící spíše jako matky nebo babičky. Dále tady máme jistou menšinu parodujícího architekta, kterého bych si domů asi nepustil, jehož služeb může Link využít, přeje-li si vylepšovat svůj dům. U takových podivností jsem se divil, že to mohlo v poměrně nedávné době všechno projít. Tyto excesy jsem ale hře odpustil – říkal jsem si, že jestli tam mají v Nintendu nějaké úchyly s psychosexuální fixací na své matky a babičky, které takové věci motivují k podávání lepších výkonů, tak budiž.

Nedávno vydaná placená aktualizace pro Switch 2 hru navíc převlékla do slušivého 4k HD hávu, takže pro vyšší rozlišeních a plynulejší hře již nadšenci nemusí sahat po emulátorech a výkonných procesorech. Dnes je tedy ideální doba vyzkoušet si Linkovo dobrodružství bez kompromisů.