The Invincible: víc klasické snad sci-fi ani nemůže být

Polské studio Starward sestávající z renegátů, kteří se podíleli na velkých hrách jako Witcher 3 nebo Cyberpunk se mi nedávno zapsalo do paměti svou prvotinou – sci-fi first-person „adventurou“ The Invincible. Hrou, kterou jsem si málem ani nezahrál, protože ji mnozí kritici označovali za příliš pasivní a neinteraktivní. A ačkoliv měli pravdu – The Invincible je v podstatě takový přímočarý výlet po zdánlivě pusté cizí planetě po předem vyznačené turistické stezce bez zbytečného klikání kolem – tato linearita hře vůbec neškodí. A jelikož „značky“ nejsou vždy do očí bijící, klidně se můžete na planetě občas i ztratit.

Díky dechberoucí prezentaci v Unreal enginu (ideálně nastaveného na ultra detaily), atmosférické hudbě i znepokojivým zvukům vypadá i zní planeta a na ní se vyskytující záhadné fenomény vskutku úžasně. Ruku v ruce s technickým zpracováním kráčí perfektně zpracovaný mysteriózní sci-fi příběh inspirovaný stejnojmennou knihou Stanislawa Lema.

Důslednost autorů šla až tak daleko, že pro design futuristických přístrojů a dopravních prostředků použili jako podklady staré sovětské návrhy. Hra tak působí neotřele a představuje jakési futuristické retro operující s vizemi moderních technologií jaké měli východoevropští sci-fi spisovatele v 60. letech 20 století.

Nepotkáte tu žádné ploché obrazovky, základny jsou propojené dráty a hadicemi, všude spousta blikajících kontrolek, … No a srdce vám zaplesá, když uvidíte poctivou raketu – trošku větší, než kterou chtěl letět krteček do vesmíru. Pokud tedy máte rádi sci-fi, vřele doporučuji doplnit si kurikulum o The Invincible.