Atari 2600
V roce 1970 obrovsky vzrostla popularita arkádových her, nebylo již více pochyb o tom, že trh s interaktivní zábavou je hráčem se kterým je třeba počítat v základní sestavě. V Americe tehdy trčely prakticky na každém rohu herny nebo alespoň coin-op automaty. Dříve nebo později se tato zábava musela transformovat do komornější domácí podoby, přesunout se do bytů líných Američanů, kteří nechtěli nikam chodit – čekali až zábava přijde k nim.
Léta páně 1975 vydalo Atari domácí verzi pongu, která se stala rázem prodejním hitem. Je až s podivem jak mohlo tenkrát lidi bavit jen tak si pinkat, když mohli jít ven a zahrát si stokrát zábavnější hry na živo, asi zde opět sehrála roli ona pohodlnost a lenost Rázem vydali i rivalové Atari – Coleco a Magnavox své domácí pokusy.
Historicky prvním domácím systémem do kterého bylo možno vkládat cartridge (kazetky) a zahrát si tak na něm více her než jednu vestavěnou, se stal Chanel F od firmy Fairchild Camera and Instrument. Komerční úspěch předpověděl cartridgovým systémům jistou budoucnost.
V roce 1977 vydala firma RCA cartridgový systém Studio 2, technické parametry a nedostatek kvalitních titulů však tenhle systém brzy pohřbily. Poté přišlo konečně Atari se systém VCS (Video Computer Systém). Zároveň s vydáním bylo k dispozici devět startovních titulů na cartridgích. Později se VCS přejmenoval na 2600, které zahájilo éru dlouholeté dominace Atari na konzolovém trhu. Vánoce 1977 nebyli z důvodů přehlcení trhu pro konzole moc šťastné, většina systému až na VCS nepřežila.
V roce 1978-79 se situace relativně stabilizovala, Atari zaznamenalo gigantické zisky především o vánocích. V roce 1980 se vytvořila nová konkurence – Mattel Intellivision a Magnavox Odyssey 2. Atari potřebovalo nutně nějakou pilotní hru, která by ukázala, že ten jediný systém o který Američané stojí, je právě 2600. V Japonsku byl zrovna velice populární coin-op Space Invaders, tak proč ho nepřevést na 2600? Úspěch byl okamžitý. I když byla Mattel Intelivison technicky pokročilejší konzole, trhu dále vedlo Atari. Spory uvnitř Atari zapříčinily vznik firmy Activision, skládající se ze čtyř přeběhlíků. Activision začal produkovat hry na 2600 bez povolení, což se pochopitelně lidem z Atari nelíbilo, soudní spor však vyhrál Activision a tak se vesele programovalo dál.
V roce 1982 vstoupilo na trh opět Coleco se svým Colecovisionem, systémem po všech stránkách znatelně lepším než 2600. Jako reakci vydalo Atari systém 5200 a strhlo cenu 2600 pod 100 dolarů. Atari opět vyhrálo, nemohlo se však stále vyrovnat s tím, že na jeho systému parazitují neautorizovaní vývojaři. Nakonec se soudní spory vyřešily pro Atari velice výhodnou dohodou, kdy se nezávislé týmy tomuto gigantu upsali, že nebudou produkovat hry na nic jiného.
Velké množství nekvalitních titulů a opětné přehlcení trhu zapříčinilo velkou krizi začínající v roce 1983, kdy zkrachovala většina oněch nezávislých týmů, které v té době vyráběli i nejrůznější přídavná zařízení pro 2600. Mluvilo se o smrti domácího herního průmyslu, Atari se však drželo zuby nehty a vydalo systém 7800, zpětně kompatibilní na 2600.
V roce 1984 stálo 2600 méně jak 50 dolarů a právě díky této cenové politice se ho podařilo v následujícím roce prodat přes milión kusů. Celkově však trh opravdu upadal.
Renesanci na americký trh přineslo v roce 1986 Nintendo se svým systémem NES, který se stal rázem velkým hitem? V Atari pochopili, že mají videohry v Americe stále ještě místo a začali doprodávat zásoby 7800, hnijící ve skladech spolu s pouhými třemi tituly, které speciálně pro 7800 kdy vyšli. Vznikly různé nové verze 2600 včetně haldy nových často béčkových her, krize byla zažehnána a tak si Atari a Nintendo rozdělili trh. Atari podporovalo své hýčkané 2600 až do roku 1989, což je v historii videoher něco vskutku nevídaného.