Recenze a články o hudbě, hudebních skupinách

Snad každý člověk, který má co dočinění s hudbou, má nějakého interpreta, který je mu osobně blízký. A ruku v ruce s tím má většina lidí také své nejoblíbenější album, ke kterému se vrací v dobách nesnadných i překvapivě snadných. Ani já, velký hudební fanatik, nejsem vyjímkou. Kromě několika vskutku kultovních alb mezi mé nejoblíbenější patří v pořadí páté album od americké punkové party jménem Green Day. Soubor tří kamarádů, kteří s pomocí úderných melodií a trefných textů vyjadřují celému světu svůj názor, názor na vše kolem nás ať už se jedná o tolik propíranou politiku anebo o diskrétní téma lidských vztahů. Ani v nejmenším se nebojí zabřednout do *krizového* tématu a notně se v něm pohrabat.

Jelikož je toto první hudební recenze v Criticallu vůbec (halelůjah) pojmu ji úplně obyčejně :). Tudíž pojďme do toho. Hudbááá, nebojme se, notááák, kapela jedééééééém......proč nic neslyšim? No nic. Musím si to odehrát sám.