Baldur’s Gate 3: Gender studies ve světě Forgotten Realms
Když jsem si na internetu pročítal, kolik hodin lidé strávili hraním Baldur’s Gate 3, nebyl jsem si jistý, zda se do něčeho tak mohutného vůbec pouštět. Tento revival kultovní RPG série ze světa „amerického dračího doupěte“ totiž nemá problém schramstnout 100 hodin čistého herního času. A když se k tomu ještě přidá vracení k uloženým pozicím, aby člověk zvládl souboj co nejlépe, nebo se dostal k těm nejpřínosnějším výstupům z rozhovorů s postavami, snadno se dostaneme ke 200 a více hodinám.
Nakonec jsem se rozhodl tuto po určitou dobu dokonce nejlépe hodnocenou hru všech dob (podle metacritic) přece jen zkusit a zařadil jsem ji na prioritní pozici mého nekonečného seznamu „dohrávek“. Říkal jsem si, že by to mohl být ideální konzument času v rámci mých „herních prázdnin“. Ty jsem si přes léto naordinoval, abych vyzkoušel alespoň pár nejvýznamnějších her z posledních let.
Čtěte tedy směle dále, pokud se chcete dozvědět, zda Baldur’s Gate 3 nezklamalo mou důvěru. Jestli to není jen mimik plný unisex spodního prádla vydávající se za truhlu plnou pokladů, který na nebohé hráče uvrhne kouzlo „ztráta času“.
S nebinárními postavami vstříc binárnímu příběhu
Coby sociální pracovník se sice považuji za příznivce klasické inkluzivity, nikdy jsem ale nefandil na sílu tlačeným trendům jako je hledání celospolečenské spásy ve změně pohlaví. Hned zpočátku jsem byl tedy zaskočený, když jsem nedokázal najít možnost snadno zvolit, že má být má herní postava muž: všechno to vypadalo jako maskulinní ženy a gender na tom (nepřekvapivě) nic neměnil. Pojal jsem tedy podezření, zda se autoři tímto přístupem jen nesnažili zajistit protekci u mainstreamových médií, které si nemohou dovolit kritizovat nic, co je nositelem principů woke. Viz tragicky špatný LGBT plus mínus příběh Last of Us 2, který byl do nebe vyzdvihován než se právem ztratil v propadlišti zapomnění.
Ve své otevřenosti šli autoři Baldur’s Gate 3 ovšem tak daleko, že ve hře umožnili sex s druidem v medvědí podobě, což je natolik mimo mísu a staví to „woke“ principy na hlavu, až je to pro hru jakýmsi vykoupením z balastu dnešní přecitlivělé doby: Mladistvé, které by Baldur’s Gate 3 snad mělo ambici nějak formovat v oblasti ideologie genderu atd., naopak hra zábavnou formou poučí o tom, že jsou všechny tyhle věci jenom vtipné fantasy žertíky na úrovni sexu s medvědem nebo upírem. Až bych někoho z autorů podezříval ze sabotáže, které si porota, od které získali ocenění BAFTA, nevšimla. Takže tleskám! Jen pozor aby v další hře nevypadali hobiti jako děti… to už by bylo přes čáru a studio Larian by si mohlo rovnou otevřít pobočku ve vězení nebo v léčebně pro sexuální delikventy.
Už bych měl ale odstoupit od traktátu o sexu s medvědem (abych se ještě třeba nedostal na kandidátku k motoristům nebo SPD) a soustředit se víc na hru samotnou. Všichni tedy nyní víte, že mi pro tvorbu postavy v současném RPG chybí vystudovaný obor gender studies. A tak mi nezbylo než si v duchu hesla „Přednastavené postavě na pohlaví nehleď“ vybrat raději jednu z postav autory přichystaných. Ty se alespoň tvářily jako že jsou víceméně buď muži nebo ženy a slibovaly zajímavý osobní příběh, který se bude prolínat s hlavní zápletkou hry.
Romance všude kolem nás
Proč vlastně tolik řeším postavy? Je to proto, že jim bylo v Baldurs Gate 3 věnováno nezvykle mnoho prostoru a energie: Jestliže v Baldurs Gate 2 bylo možné vést se členy vaší družiny docela smysluplné, avšak krátké rozhovory, a s některými z nich dokonce rozvinout romanci, bylo to vždy víceméně jen jakousi třešničkou na dortu. V Baldurs Gate 3 je oproti tomu na hlavní zápletku významně naroubován příběh každé z dosti výřečných 6 hlavních postav. V pozdějších fázích hry pak můžete naverbovat ještě další 4 dodatečné dobrodruhy, pokud to vaše rozhodování v rámci hlavní zápletky dovolí.
Sám jsem patřil mezi hráče, kteří větší propracovanost interakcí mezi postavami v družině v původních Baldur’s Gate 1 a 2 postrádali a vítali větší důraz na osobní příběhy a rozhovory s postavami v Planescape: Torment. Vzpomínám si na množství fanouškovských modifikací, které se pokoušely tento nedostatek původních Baldur’s Gate napravit. S větším či menším úspěchem se jim to snad i dařilo, až zbytečně moc se ale soustředily na rozvíjení romantických vztahů s postavami ve vaší partě. Byli to pak v mých očích právě autoři původní Baldur’s Gate – Bioware, kteří nalezli tu správnou rovnováhu mezi zbytečnou ukecaností postav a jejich přínosným zapojením do strhující hlavní zápletky ve veleúspěšné sci-fi RPG trilogii Mass Effect.
Autoři BG3 se nenasytné poptávce po dobrodruzích s „vlastní hlavou“ rozhodli vydat vstříc a vynasnažili se aby s vámi postavy ve vaší partě byly schopny vést rozsáhlé, plně dabované dialogy a ještě více než v Mass Effectu zasahovaly do hlavního příběhu. V praxi to pak vypadá tak, že se postavy všemožně vměšují do rozhovorů a předkládají vám svou agendu. Když jim budete věnovat patřičnou pozornost, povídat si s nimi a plnit to, co po vás chtějí, postupně vám odhalí své nejniternější motivace, ale především – daleko dříve s vámi budou chtít mít překvapivě rychle sex. Autoři prý v tomto vyšli vstříc fanouškům, kteří se v průběhu letitého testování v předběžném přístupu cítili být vyloučení, když někdo o jejich postavu neprojevoval zájem.
Asi bych jako teenager s pobavením, spíš než s nějakou vzrušenou náklonností, ocenil urychlené romance v Baldur’s Gate 3, kde jsou skoro všechny postavy ve vaší družině nadržené a mají o vás zájem – jejich orientace je tzv. „player-sexual“ – a navíc nevypadají ani nějak extra atraktivně. Místo toho aby se inspirovali u kolegů z Eidosu, kteří v nudném posledním díle Tomb Raidera oblékli Laru Croft co nejdříve do hadrů jak pro bezdomovce, aby zakryli její sex-appeal, zalekli se v Larianu „stereotypů“ ještě více. „Atraktivní ženu nebo muže“ z nabídky zcela vyškrtli. S přimhouřením oka by možná po drobné plastice a obarvení kůže připadala v úvahu jedna rekrutovatelná temná elfka; a jako „atraktivní muž“ by mohl figurovat emo upír, pokud nevadí, že je bílý jako stěna. No prostě žádná sláva a to přitom mají v Larianu evidentně hodně zručné grafiky, ale aby se nikoho nedotkli, tak raději vytvořily místo fyzickou konstitucí jednoznačných a atraktivních postav roztomilá zvířátka.
Ztraceni dřív než dorazili do Baldur’s Gate
Daleko větší problém než v ujetých romancích, které můžete ignorovat nebo jim rázně utnout tipec tím, že všechny postavy v družině pozabíjíte, ale vidím v zapojení postav do hlavní zápletky a zápletce jako takové: Hra je rozdělena do tří kapitol a zatímco v kapitole první to všechno příběhově ještě drží pohromadě a je znát jakýsi tah na branku – včetně velmi ambiciózní možnosti svobodné volby mezi dobrem a zlem – v dalších dvou kapitolách se kvalita a propracovanost příběhu a interakcí prudce propadá. Nasvědčuje tomu i fakt že většina hráčů podle statistik na steamu hru opustila někdy během druhé kapitoly – asi ztratili chuť hrát dál.
Není se přitom čemu divit, slibovaná metropole Baldur’s Gate vypadá jak narychlo poskládaný slepenec z Ikey. Nepomáhá ani comeback (nebo mám spíš psát coming-out?) dvou charakterů z původní série – Jaheiry, která je nyní docela vetchá stařena a Minsca.
Autoři z Larianu měli již ve svých předchozích hrách problém s udržením vážnosti a urgence hlavního příběhu, uchylovali se tak čím dál více k odlehčování a komiksovému humoru, který sám o sobě děj nad vodou neudrží a je v BG3 povedený opět zejména v první kapitole.
Neudržitelně velké rozvětvení příběhu a hafo příležitostí k role-playingu časem začíná postrádat smysl. Vše se do hlavní zápletky propisuje nakonec obdobným, přes koleno několikrát ohnutým – a tím pádem dost za vlasy přitaženým – způsobem. A jelikož se autoři očividně báli významněji penalizovat hráče za jakákoli „zlá“ nebo „dobrá“ rozhodnutí, zůstávají až takřka do konce otevřeny všechny možnosti jak se dobrat jednoho z mnoha možných konců.
Asi bych tedy uvítal kdyby se autoři drželi víc při zemi a soustředili se na jednu propracovanou cestu k cíli, jako tomu bylo třeba v Mass Effectu, než aby se ztráceli ve fata morgáně neomezených možností. Eventuálně mohli hru rozdělit na trilogii, aby získali víc času na načrtnutí udržitelného příběhu – čímž by na druhou stranu naštvali hráčskou komunitu. A nebo – což by byla legrační absurdita – mohli vydat hru zvoucí se Baldur’s Gate, ve které by se hráč do města Baldur’s Gate nakonec vůbec nedostal a fanoušci by si rvali vlasy zlostí… No chápu proč to nakonec udělali tak jak to udělali, ale nejsem z toho moc nadšený.
Dechberoucí první kapitola
Řekněme ale že někde do půlky druhé kapitoly jsem byl se hrou značně spokojený, tak bych tu neměl čpět jen kritikou. Baldur’s Gate 3 totiž v první kapitole jednoznačně září a to zejména v menších příbězích zasazených do zajímavých fantasy reálií. Tyto v podstatě zcela samostatné epizodky se hravě vyrovnávají vedlejším questům, které byly v nabídce v původní sérii Baldurs Gate a díky možnosti řešit je vícero způsoby, včetně velmi zákeřných – zlých či chaotických, je i v mnoha ohledech překonávají.
Vše se odehrává v líbivé 3D grafice, trochu srážené nepovedenou kamerou, která se všemožně brání tomu aby jste se mohli pořádně rozhlédnou po okolí, to snad aby jste nezahlédli občasný nedodělek na horizontu. (Není to hold žádný open-world jako v Legend of Zelda, takže okraje map jsou jen plné kulis) Design úrovní, po kterých se pohybujete neoplývá přílišnou vertikalitou a hodně se tak podobá izometrickým mapám z původních Baldurs Gate. Mezi ty lepší úrovně patří bezpochyby hned úvodní mapa první kapitoly, která je nacpaná zajímavými místy. Vypravit z ní se můžete do velmi pěkně zpracovaného podezemního světa Underdark. Ocenit je třeba také vícero cest jak se dostat do druhé kapitoly, jejíž hlavní mapa vypadá už podstatně vybledleji – a není to jen kletbou, která se nad daným územím vznáší – ale celkovým poklesem kvality obsahu.
Soubojový systém v reálném čase byl vystřídán tahovým, který ale moc strategie navíc nepřináší a někdy spíš zbytečně zdržuje. I tak ale zažijete dobře známé krásné situace zadostiučinění, když světelným paprskem sežehnete frontu zombíků stojících pěkně za sebou, nebo fireballem odvšivíte kumulované skřetí kožichy. Stejně tak i klasickou frustraci kdy postavy nejsou schopny zasáhnout svůj cíl zbraněmi nebo kouzly, protože jim padlo příliš nízké číslo na virtuálních kostkách. Na řadu přijde i souboj se zajímavým vedlejším „bossem“, kde bude nutné využít interaktivitu prostředí.
Pravidla papírového AD&D do hry vstupují nenásilně v podobě menší obrazovky s kostkou, která je vržena v situacích, kdy používáte své schopnosti k otevření zamčených truhel či dveří, odstranění pastí nebo při rozhovorech. Otevření truhel se dá opakovat kdežto rozhovory většinou ne, takže jsem byl mnohdy při počátečním neúspěchu v pokušení vrátit se k uložené pozici před rozhovorem a zkusit štěstí s nějakou zajímavou dialogovou volbou znovu. Ty zajímavější možnosti v rozhovorech totiž většinou vyžadují aby na kostce po přičtení bonusů ze schopností jako inteligence, moudrost, zastrašování, přesvědčování atd. padlo stejné nebo vyšší číslo než je minimální požadované pro úspěch.
Nakonec si tedy říkám, že to díky nabušené první kapitole není s BG3 vůbec tak špatné. A když si vzpomenu, jak vypadala dobrodružství v dračím doupěti, která jsme hrávali na základní škole, včetně všech těch iracionálních příběhových momentů a perverzního blbnutí, tak je této ryzí role-playing zkušenosti BG3 vlastně docela blízko. Při toulání potemnělým světem podzemí nebo zprovozňování magické vysoké pece ve mně rezonovaly krásné vzpomínky na původní Baldurs Gate. Hru, která také nebyla nějak extra bezchybná i když držela pohromadě asi trochu lépe. Je tedy více než na místě abych BG3 přece jen doporučil.
3 komentů
S některými názory souhlasím, ale přijde mi, že se moc řeší gender a málo samotná hra. BG3 je hlavně o volnosti a roleplayi – kdo chce klasickou postavu, může si ji vytvořit. Romance a úchylné scény jsou volitelné, nikdo tě do nich nenutí. Za mě je to pořád skvělé RPG se zajímavými postavami a možnostmi, jaké tu dlouho nebyly.
Baldurs Gate bylo jako město trochu slabší ale závěrečný souboj byl super. Ono když ti hra dovolí vybrat si z tolika možností tak to většinou dopadne tak, že ani jedna možnost nebude perfektní. Postavy byly OK, řekl bych cílené na o dost mladší hráče než jsme my. A ta gender agenda nešla vypnout. Docela mi to kazilo dojem ze hry když sem se plížil továrnou na ironwatch a hned dva gnomove v řadě za sebou prohlásili něco jako „I need to save my wife, HE is captured“ a další řekl „I need to save my husband, SHE is ..“ Přostě víc jak polovina postav v BG je nejakym zpusobem lgbt a neopdovida to realite, no ale je to fantasy tak proti tomu clovek nemuze nic mit.
Je fakt že některá ‚aktuální‘ témata dost okatě hra vnucuje a nedá se to vypnout. Kromě obtížnosti by tam normálně měli dát posuvník na možnost zvolit si, kolik gender ideologie hráč chce mít ve hře.