Svatý grál za vitrínou

Při čekání na autobusové zastávce jsem si prohlížel přilehlou ulici s rušným provozem, ze které se měl opožděný prostředek mhd co by dup přiřítit. V ulici byly rozseté malé obchůdky – tu večerka, tu trafika, květinářství, kebab občerstvení nebo mor dnešní doby, který lze takto otevřeně vidět z Evropských zemí jen v ČR – herna, připomínající svými hřejivě barevnými světélky bludičky nebo dobře vyzdobený vánoční stromeček. Snad právě ona regresivní výzdoba herny, cíleně vyvolávající v nejednom závislém hráči aspirujícím na bezdomovectví vzpomínky na vánoční období plné vzrušení z blížících se dárků, přiměla mě nostalgicky se rozpomenout. Nevzpomněl jsem si sice přímo na Vánoce, ale na vzrušení, které jsem jako dítě prožíval, kdykoli jsem objevil kdesi v centru Prahy nový obchůdek s elektronikou, v jehož výkladní skříni poblikávala obrazovka se zapnutou videohrou, vznášející se v cenové relaci pro mě naprosto nedostupné. Lokaci obchůdku jsem si ihned zapamatoval a při příštích návštěvách centra Prahy s rodiči jsem se k tomuto místu neopomněl takticky opět navracet. Mojí mamince, která mě na této spanilé cestě za svatým grálem často doprovázela, toto existenciální setkání během příštích pár hodin nepřineslo nic jiného, než souboj s malým rozmrzelým dítětem opakujícím: „Mami, kup mi to!“

Kam se poděly pěkné výlohy?

Z úsměvného zamyšlení mě vytrhl přijíždějící autobus, z jehož okýnka jsem se následně pokusil v ulicích vyhledat nějaký ten obchůdek ze starých dob. Bohužel, až na jeden specializovaný obchod s videohrami, jsem nic takového nezahlédl. V dnešní době se drobným prodejcům elektroniky nedaří. A co víc – internet, na kterém lze všechno vyhledat, mě v této oblasti připravil o radost z objevování nového: I kdyby nějaký takový obchůdek z dětství ještě existoval, videohru, kterou by měl ve vitríně vystavenou bych už předem znal, nebyla by pro mě ničím novým, dechberoucím, kolem čeho se dají vypěstovat legendy sdílené s kamarády. Trochu jsem tak záviděl ženám, které mají šanci i v dnešní době v četných prodejnách s textilem, který není internetem pokrytý tolik jako elektro, ještě stále najít něco nového, nečekaného (i když často pěkně drahého a s rizikem, že jim to nebude slušet; což pravým mužům nehrozí). V posledku ale netřeba zůstávat nad realitou, ve které již nelze odhalit kouzelný obchůdek s videohrami, roztrpčený. A zaplať pán Bůh za to, že člověk není ve svém hledání limitován pouze na objevování věci materiálních. Se všemi těmi svatými grály ve výkladních skříních by to byla na světě konec konců za chvíli pěkná nuda.