Rozhořčen intrem vrhnul jsem se tedy do samotné hry, která mi rázem spravila náladu. Hordy kostlivců ozbrojených meči a další podobná havěť vrhla se na mě ve striktně lineárně navržených úrovních nepostrádajících kvalitní architekturu. Engine Painkillera v kombinaci s licencovaným fyzikálním modelem Havoc dokáže vykouzlit velmi efektivní scény, zejména připlete-li se vám do cesty větší množství protivníků - k čemuž dochází jednoduše stále. :)

Úrovně jsou rozděleny vždy na několik oblastí ve kterých musíte nejprve vyhladit všechny nepřátele (s žádnými přáteli se stejně nikdy nesetkáte) a až teprve pak můžete pokračovat dál průchodem s ukládacím místem. Design tématicky rozmanitých map je po stránce architektonické obstojný - při vašem putování budete mít na co koukat... Bohužel se ale autoři nevyvarovali omílání stále stejného klišé - chodba, velká místnost, chodba. :(

Modely potvor obstojně se animující a odlétajícími končetinami obohacené nepostrádají notnou dávku originality, občas jsem se i zasmál. Horší je to ale s modely zbraní které nevypadají nikterak převratně, naštěstí je alespoň jejich efekt většinou "komický". Už základním rotačním sekáčkem můžete dělat pěkné kousky - jednak je možné použít ho jako mixér na blízko nebo roztočenou čepel vystřelit do dálky... věru dědek Mounfield by záviděl, protože tohle jeho sekačka opravdu neumí. Sekáček k tomu všemu ještě zvládá jednu docela originální věc - když je jeho čepel vystřena do dálky neroztočena tak se natáhne mezi vámi a čepelí paprsek řezající maso nepřátel, kteří se do něj dostanou, nebo kterým tam pomůžete. ;) Paprsek je natažený ale jen v případě když je váš zaměřovač namířen na vystřelenou čepel, takže ovládání tohoto kousku zejména ve vypjatých situacích potřebuje hodně cviku. Další roztomilá hračka je vrhač kolíků, který v sekundárním režimu funguje jako klasický granátomet. Granáty nejsou nic nového, kolíky jsou o poznání invenčnější, obzvláště připočtete-li fakt že je s nimi možno přibít řadové nepřátele ke stěnám. Ostatní zbraně jsou ale ku velké škodě naprosto běžné a ničím novým neoplývající, což v pokročilejší fázi hry značně přispívá k rostoucímu stereotypu. :(

Rychlou hudbu, která tvoří příjemnou kulisu pro vaše snažení, po chvilce přestanete vnímat. Je to dáno tím že se budete jako správný střelec spíš soustředit na přesné zaměřování nepřátel a rychlé úhybné manévry než na poslech.

Painkiller je dobrá hra, i když nedosahuje ani zdaleka kvalit Dooma nebo Quaka, kteří oba kladli větší důraz na atmosféru a komplexnost úrovní - působili tak jaksi celistvějším, vyzrálejším dojmem.... Bůhví třeba Painkiller časem vyzraje a stane se z něj kult. Já jsem v tomhle ohledu spíš skeptik, protože alfa a omega pro úspěch takovéto hry v globálním měřítku - multiplayer, se nedá u tohoto titulu hrát zatím jinak než přes LAN, hra po internetu je díky špatnému online kódu pouze pro sebevrahy. :(

+++ bezduchá akce
++ engine zvládající velké množství protivníků na scéně
+ nevšední lokace s kvalitní architekturou
+ občas jsem se u hry zasmál :)
- hw nároky stoupají zároveň s počtem nepřátel
-- brzy propadá stereotypu
-- pokus o příběh
--- nezvládnutý online kód