Ač by se mohlo zdát, že jen jedno prostředí s těmi stejnými zdmi a dveřmi je na hru trochu málo. Málo je ale v případě DM více. Ty samé zdi, a kolik toho s nimi mistři z FTL dokázali, tu tajná skrýš, páčka či chytře schovaný klíč, všechno doprovázeno občasným nalezením svitků se zapsanými recepty na kouzl. V DM se kouzlí pomocí sestavování run. Bez manuálu byli hráči ztraceni, neboť každý odkaz na runu nalezenou ve hře obsahoval pouze jméno runy, a teprve v manuálu byla k tomuto jménu přiřazena potřebná runa, která se pak zadávala do kouzlícího panelu ve hře. Autoři se tak jednoduše, ale efektivně bránili proti pirátům. Možná, že jejich obrana byla účinnější než kdejaká nová technologie, která přímo vybízí k překonání.

Se svými stále se vylepšujícími hrdiny, kteří museli dostávat najíst a napít (jaká zábava s otrávenou vodou) jste se postupně prokousali množstvím podzemních labyrintů a problémů až do posledního patra a zabili fíglem bosse, Dragotha, teprve pak dostala vaše hráčská duše pokoje a odebrala se na odpočinek, alespoň do té doby než začnete znovu. Návykovost jako jedna z esencí DM je opravdu nebezpečná zbraň, čas s Dm ubíhá trochu jinak než ve skutečnosti.