Hitman: World of Assassination aneb vraždy s důvtipem

Když jsem před lety zkoušel hrát prvního Hitmana vydaného v roce 2000, odradilo mě poměrně krkolomné ovládání a schovávání zabitých nepřátel. Navíc jsem tehdy byl fixovaný na fantasy a v žánru plíživých akcí mohl v mých očích vedle Thiefa obstát leda tak Metal Gear Solid. Hitman, byť byl onehdy kritiky chválený, mě svým zasazením do reálného světa nepřišel moc zajímavý.

Přetočeno rychle >> vpřed o čtvrt století a v rámci dohrávek, které jsem si naordinoval na prázdniny, na mě vykoukl Hitman s dobře naleštěnou pleškou a 6 epizodami z roku 2016. Ty jsem si přidal do herní knihovny někdy kolem Vánoc, když se objevily zdarma na Epic store. A jak o všech těch hrách gratis přemýšlím, asi bych si dnes docela vystačil jen s tou kopou her, kterou Epic store v průběhu své existence rozdal a stále rozdává s týdenní kadencí zdarma.

Zpět ale k „novému“ Hitmanovi, který se blahé paměti hraje stále podobně jako v roce 2000, ovšem mnohem hladčeji, bez omezujících nepříjemností, s hezčí grafikou a mnohem rozsáhlejšími a propracovanějšími úrovněmi. Pokrok hold nejde zastavit a musím jen souhlasně přitakat, že IO Interactive tady splnilo sliby o návratu ke kořenům a nápravě všeho myslitelného takřka do puntíku.

Osobní příběh hlavního „hrdiny“ ustupuje ve World of Assassination zcela do pozadí, prim zde hrají jednotlivé ucelené mise, z nichž každá nabízí zajímavé postavy a děj. Hlavním vyprávěcím prostředkem zde jsou odposlechy dialogů četných vedlejších postav přímo během mise. Některé rozhovory inspirují Hitmana a jeho asistentku na drátě k originálním a často proklatě vtipným způsobům, jak se zbavit cílů. Nejde ani tak o základní repertoár vraždění jako zastřelení, uškrcení, otrava, shození ze střehy, nástraha výbušného zařízení, shození předmětu na oběť atd., ale o způsob, jakým se ke konkrétnímu zakončení propracujete, jak oběť vylákáte tam, kde ji potřebujete mít a jak se k ní v první řadě vůbec dostanete.

Do dobře střežených nebo uzamčených míst se agent 47 alias hráč musí vetřít, aniž by vzbudil podezření. Při pečlivé obhlídce okolí mu hra naservíruje různé možnosti, jak tak učinit. Např. nedaleko dobře střežené přímořské vily zahlédnete vybouranou dodávku rozvážející květiny, hbitě přiškrtíte nebohého květináře a převléknete se na něj, popadnete buket květin a tradá, sekuriťáci u vchodu vás po prošacování pustí do vily – nebo se raději pokusíte vyhnout i prošacování a najdete jinou cestu do oplocené zahrady?

Stejně tak ale můžete zkusit prozkoumat zcela jiné příležitosti, jak se do vily s podzemní laboratoří dostat, které se objeví při procházce malebnou přilehlou vesničkou. Každá mise je díky množství možných postupů takovým vícenásobně hratelným sandboxem a hra z tohoto konceptu hojně těží rozdáváním nejrůznějších achievementů, výzev a variací. A ačkoliv sám nejsem posedlý achievmenty, zkusil jsem si každou misí alespoň dvakrát.

Herní mechanismy a zábava v Hitmanovi stojí a padá na kvalitním designu lokací, ve kterých se mise odehrávají. Řekl bych že v první sezóně je z 6 map slabší asi tak jedna – Colorado, ostatní drží laťku někdy až proklatě vysoko – na srovnatelné úrovni s nejlepšími mapami z žánrově příbuzných fantasy plíživých akcí typu Dishonored nebo Thief, které Hitman nicméně trumfuje množstvím způsobů, jak cíle mise dosáhnout.

S Hitmanem jsem byl tedy očividně nadmíru spokojený. V některých misích se mi sice stávalo, že mluvila jedna postava přes druhou, nebo nebylo jasné kdopak to mluví. Ke slovu se sem tam přihlásila i určitá nepřesnost a krkolomnost poděděná z původního Hitmana, když jsem chtěl omráčeného civilistu rychle ukrýt do bezpočtu dobře rozmístěných beden a skříní. Nebo to možná byla jen moje gamepadová nezručnost, kdo ví.

O spokojenosti svědčí i fakt, že jsem si raději do zálohy rovnou koupil cd klíč k celé standard edition za 180 Kč. Standard obsahuje hlavní příběhové mise z Hitmanů 1,2,3 z let 2016 až 2023 bez některých přídavků. Nutno podotknout, že běžně se na steamu Hitman standard stále prodává za 60 euro, deluxe edice pak rovnou za 100 eur (což bych za to tedy nedal). Zpoplatnění přídavného vražedného obsahu nicméně očividně zafungovalo. Švédským humorem oplývající IO Interactive tak získalo prostředky na vývoj nové akční hry s mladým Jamesem Bondem v hlavní roli. Uvidíme, jestli zvládnout soustředit se víc na příběh hlavních postav – ty vedlejší jim jdou skvěle.