Hrob světlušek je velmi dojemný anime film, no dobrá – asi nejdojemnější anime co jsem kdy viděl, vyprávějící neveselý příběh odehrávající se ke konci druhé světové války v Japonsku (anime vychází z kultovní autobiografické knihy Akiyuki Nosaky). Spojenecké nálety sílí a míra zpustošení země je čím dál tím větší. V této neklidné době budeme sledovat chmurné osudy mladíka Seita a jeho maličké sestry Setsuko, které jedna z četných bombardací připravila o matku a domov.
Jejich otec slouží u japonského válečného námořnictva, a nepřichází od něj
žádné zprávy, takže se o naší dvojku nemá moc kdo postarat, až na jednu tetu,
která bydlí v sousedním městě. Že by záblesk naděje? Bohužel, smůla se, podobě
jako mnoha ostatním lidem připraveným o všechno, lepí našim hrdinům na paty
– teta se totiž ukáže být pěkně zlou osobou a vyhodí záhy oba dva na ulici.
Nezbude jim tedy nic jiného, než jít žít do nepoužívaného krytu za městem.
Střecha nad hlavou by sice byla, s jídlem je to ale mnohem horší. Příděly potravin
nejsou pro každého a tak Seitovi nezbude v zájmu přežití nic jiného, než potraviny
krást a pořádat vloupačky do evakuovaných domů při náletech. Na jeho malou sestru,
o kterou vší silou pečuje, ale do toho všeho přijde krutá nemoc, která u ní
má vlivem nedostatečné výživy dramatický průběh – výsledkem je její smrt pár
dnů po konci války.
Seitův nuzný život končí několik měsíců po smrti jeho sestry, kdy umírá hladem
sám opuštěný na nádraží… Věru, hrob světlušek není film na který budete
vzpomínat s úsměvem na lících, je to snímek velmi smutný až krutý. Autoři v
něm akutně upozorňují na nesmyslnost války, aniž by ústy kteréhokoli z charakterů
válku odsoudili. Předvádí epos věčné lidské bezmoci, aniž by si kdokoli z hlavních
hrdinů postěžoval na svou aktuální situací. Ukazují kterak prostá snaha o přežití
dělá třebas i z dobrých lidí bestie, a kterak bezcenný je pro společnost lidský
život. A přesto, v tomto jednom velkém chmuru, noční můře gigantických rozměrů,
naleznou naši dva hrdinové chvíli na prosté radování se ze života – budou dovádět
na pláži, smát se a užívat si sluníčka i když je obloha plná bombardérů…
Hrob světlušek je film plný momentů naprostého dojetí, je to překrásné dílo
ve vší své krutosti a syrovosti scén. Doteď mi v mysli září vyčítavý pohled
hlavního hrdiny, který jako by se každou vteřinou tázal: „a jací jste vy,
pomohli byste nám kdybyste tu byli?“ Já mohu odpovědět sám za sebe snad
jen absolutním hodnocením tohoto slaného oceánu.
S tímto a mnoha dalšími požadavky vyrukovali američtí senátoři a různé organizace na ochranu mravní výchovy dětí. Ono se ani není moc čemu divit, průměrné americké dítě je totiž vychováváno televizí a videohrami, nikoliv obézními rodiči ládujícími se pochoutkami v různých fastfoodech.
Hry jako Grand Theft Auto dle „odborníků“ idealizují násilí, které si pak děti a dospívající asociují s prvky potěšení. Na distributora GTA, firmu Take-Two, podala jedna ziskuchtivá rodina žalobu, že prý jejich hra inspirovala syna k zabití tří policistů. V Americe tak nejspíš nastanou horké chvilky pro distributory a prodejce her, které bude možno pokutovat pokud prodají hru označenou „M“ mladistvému. 🙂
Dlouho očekávaný poslední projekt Makoto Shinkaie, autora Hoshi no Koe, je konečně venku! Lépe řečeno, k dispozici ke stažení s anglickými fanouškovskými titulkami od skupiny Triad.
Už jsem tu o tomto anime filmu dříve psal, tak snad jen dodám, že podle prvních dojmů a obrovského zájmu fanoušků, skutečně stojí za to!
Hrob světlušek je velmi dojemný anime film, no dobrá – asi nejdojemnější anime co jsem kdy viděl, vyprávějící neveselý příběh odehrávající se ke konci druhé světové války v Japonsku (anime vychází z kultovní autobiografické knihy Akiyuki Nosaky). Spojenecké nálety sílí a míra zpustošení země je čím dál tím větší. V této neklidné době budeme sledovat chmurné osudy mladíka Seita a jeho maličké sestry Setsuko, které jedna z četných bombardací připravila o matku a domov.
Letos se v období od 18. do 20. února konal již devátý ročník mohutné akce věnované příznivcům SF&F, záhad, mangy a her všeho druhu. A stejně jako na tom minulém, jsem ani na tomto Pragoconu nesměl chybět. Zajímala mě samozřejmě především do tří místností rozdělená manga sekce – lépe řečeno, jsem se z přednáškové manga místností ani nehnul, jen jsem občas na chodbě potkával hloučky plně vyzbrojených larpařů (či co to bylo za kreatury), kteří se barvitě bavili o svých dobrodružstvích a tak podobně. Dračí doupě už jde nějakých pár let mimo mě (podobně jako Star Gate, která šla ale mimo mě odjakživa), takže nemůžu referovat podrobně o tom, co se dělo ve zbývajících deseti non-manga místnostech. 🙂
K tomu co se tedy dělo v přednáškové manga místnosti. Bylo tu k vidění spousta dílů z různých anime sérii a pár filmů, které jsem ve směs už všechny viděl, takže jsem se alespoň pokochal tím, jak vypadají na plátně. Non-stop projekce byly prokládány víceméně zajímavými přednáškami, z nichž mě zaujala třebas ta o obskurních režisérech japonské kinematografie – hnedle vím co stahovat. 🙂 Tradiční vtip českých otaku byl pak k vidění v rámci přednášky „ženy v anime“ kde byla předvedena ideální žena (uprostřed na fotce). 😉 Anime sekce byla podobně jako celý Pragocon perfektně organizovaná, škoda jen že jsem byl po chřipce a po většinu akce tak dost unavený a ospalý.
Počínaje prvním dubnem, kdy Square-Enix oslaví dvouleté výročí sloučení, plánují vydat každý měsíc jednu hru, přičemž Final Fantasy XII hodlají vypustit tak, aby mu nekonkuroval žádný jiný titul. Prezident S-E Youichi Wada navíc dodal že FF XII pravděpodobně nevyjde na jaře 2005, jak bylo plánováno, ale až „někdy“ později.
Těžko tedy říci, kdy moloch vzniklý sloučením dvou gigantů herního RPG průmyslu – Square a Enixu, vypustí jedno ze svých rodinných zlat. Kromě dvanáctky série Final Fantasy, mají v rukávu pokračování v Japonsku ještě populárnější série Dragon Quest a o trochu méně populárního Star Oceanu, od mých oblíbených Tri-Ace, autorů Valkyrie Profile.
Autoři svého času dost odvážného a vcelku vydařeného (několik ocenění pro hru roku) mixu mezi RPG a 3D akcí – DeusuEx, před pár dny obdrželi od svého zaměstnavatele – zadluženého Eidosu, výpověď. Není se čemu divit, poslední dobou totiž předváděli samé nevydařené kousky, kromě DeusuEx 2 mě naštvali totálně pokaženým pokračováním Thiefa. Ion Storm se tak stal dalším herním studiem, kterého v mých očích pohřbila snaha zalíbit se všem a v očích Eidosu snaha minimalizovat ztráty zaviněné vlastním nabubřelým managementem.