Pokračování kultovní anime série Gundam Seed, na které jsem se dlouhou dobu těšil, se nedávno začalo konečně vysílat. Po shlédnutí prvních tří epizod musím uznat, že se autorům podařilo velmi dobře vybruslit z fakticky uzavřeného konce GS – nadělili divákům velkou plejádu nových charakterů a některé staré tváře ponechali. Máme tu opět hrozící mezigalaktickou válku, která je výsměchem tak pracně vybojovaného míru a spousty robotické akce obohacené o klasické citové vložky. 🙂 Bohužel se GSD doposud až moc podobá svému předchůdci, což bylo očividně záměrem stejně složeného autorského týmu. Záměr to byl tak silný, že jsem se až nestačil divit naprosto shodným prvkům ve scénáři, které působí dost trapně. Snad se to časem spraví, neb GSD nemá stejně jako jeho předchůdce jiné možnosti, než sázet na dech beroucí zápletku … V minulosti dost kritizovaná animace jinak skvěle nakreslených charakterů doznala určitých kvalitativních změn k lepšímu, nicméně stále to není žádný zázrak. Soubojové sekvence, ve kterých si to rozdávají obří roboti a vesmírné lodě, jsou pak na rozdíl od trendů ražených v posledních letech, stále ručně kreslené, což je na jednu stranu docela příjemné retro, ale nekouká se na ně moc dobře. 🙁
Pln zážitků zde datlím svou první reportáž z veřejné akce. A hned po napsání nadpisu mě přepadl pocit zmaru. Jak vyjádřit to vše, co se mi honí v hlavě? Nezapomenu na něco? Nebude to moc zaujaté? Pokusím se vyvarovat všech těchto chyb a nenapáchat spoustu dalších. Inu ale přistupme k samotnému tématu.
Letošní Invex, největší výstava informačních technologií na východ od Berlína, měl být letos větší, než loňský ročník, na kterém se moje maličkost také vyskytovala. Srovnání s loňskem tedy bylo na místě.
Včera se po internetu začala šířit plná verze očekávaného pokračování hry Halo pro Xbox. Halo 2 už je nějakou dobu dokončeno (Gold stádium) a Microsoft připravuje zásoby hry, aby se dostalo na každého, protože je pravděpodobné že Halo 2 se stane jednou z nejprodávanějších her letošního roku. Datum vydání je i přes tuto nelichotivou událost stále stanoveno na 9.11.2004 a Microsoft aktivně vyšetřuje zdroj úniku. Texty v na internetu se šířící verzi hry jsou ve francouzštině.
Z dílen hýčkaného autorského seskupení Bones, zodpovědného za populární sci-fi „kovbojku“ Cowboy Bebop, vzešla poněkud vážnější série, která bez nejmenších debat potvrdila výhradní postavení tohoto týmu na poli anime tvorby.
Wolfs Rain v sobě umně kombinuje mytické motivy s postapokalyptickou tematikou. Běžně se v něm setkáte s moderními, gotickou příchutí osolenými technologickými kreacemi a mluvícími vlky, kteří když chtějí mohou vypadat jako člověk.
Velmi originálně pojatý mix nezvyklých ingrediencí by mohl kde koho na první pohled odradit, autoři si ale dali dost záležet na tom, aby tomu tak nebylo. Na rozdíl od tradičních anime trendů je totiž ve Wolfs Rainu vše od začátku až do konce docela pochopitelné a nemusíte se tedy na jednotlivé díly dívat vícekrát aby vám něco zásadního neuniklo – když už je budete sledovat znovu, tak většinou jen pro vlastní potěšení. Vlci věru ještě nikdy nevypadali tak roztomile. 🙂
Hlavním vlčím hrdinou jest mladý Kiba, který se vydal na dlouhou pouť za „květinou“ – záhadným to, dívce podobným stvořením, s jehož druhem byli vlci od pradávna spojeni a díky kterému se mohou v neposlední řadě dostat do ráje. Okolní svět je totiž všechno jiného jen ne ráj – zbytky lidí přežívají v troskách kdysi velkolepých měst a celá společnost zažívá krizi základních hodnot.
Jaxx: Tak, pro začátek, můžeš napsat něco o sobě, kdy ses narodil, bydliště, stav…
Martin Bach: Mno, pochazím z takový malý vesničky kousek od Vlašimi, jsem svobodný (s přítelkyní ;)) a za pár měsíců mi bude čtvrt století…
Jaxx: Začněme obligátní otázkou, jak jsi se vlastně dostal k počítačům a počítačovým hrám obecně?
Martin Bach: Poměrně dost dlouho jsem neměl vlastní počítač, takže ještě na základce jsem hrál hry spíš u šťastnějších kamarádů (hlavně u těch s C64). Po pár letech přemlouvání jsem dostal Amigu 1200 a ta mi vydržela hodně dlouho – nedal jsem na ni dopustit ještě v době, kdy prakticky všichni moji známí už hráli na PC. Pak jsem Amigu prodal, koupil PC a zlatý časy byly v čudu ;).
Co k tomu dodat? V listopadovém PCgameru, jehož obsah unikl na net, zrecenzovali docela obsáhle Half Life 2, který si u nich vysloužil slušivých 96%. Recenzi hodlám řádně prozkoumat a zjistit tak, jestli to není další z řady nekonečných reklamních tahů (podvodů) ze strany Valve. 🙂
UPDATE
Tak jsem dočetl recku na HL2 a musím říci že na mě zanechala velmi dobrý dojem. Autor je hrou očividně extrémně nadšen, tak nadšen jak by to snad nedokázal zahrát. 🙂 Byť na začátku píše že nebude odhalovat nic z příběhu, přece jen se o stránku dále rozjede a naznačí jak že na tom HL2 v tomto ohledu je.
Děj je zasazen do světa ovlivněného katastrofou v Black Messa, díky které se po celé zeměkouli rozšířili vetřelci, kteří nyní žijí v soužití s utlačovaným lidmi. Gordon se dostává do města City 17, které je zmítáno v brutálních krveprolitích mezi rebely, pořádkovými silami a vetřelci. Opět tu máme velkou konspiraci iniciovanou tajemnou vládnoucí vrstvu, která má se zbytkem lidstva nejasné myšlenky.
Hodně prostoru je v recenzi dále věnováno popisování úžasných možností, které skýtá používání gravitační pistolky – můžete pomocí ní přitahovat cokoli a vrhat to na nepřátele, stavět si „žebřík“ z beden, dokonce si jí obrátíte i buginku, ve které se projedete po rozsáhlejších lokacích plných domečků vybízejících k prozkoumání. Kromě buginky je v Hl2 i lodička a množství spojenců.
Půvabná Alyx se postará o dojemné scénky a přátelští rebelové o palebnou podporu. V HL2 jde očividně hodně o týmovou akci neb autor barvitě popisuje městské boje mezi rebely a obřími pavouky podporovanými letadýlky a pořádkovými silami. Prostě a jednoduše, pokud to co je v pcgameří recenzi řečeno není úmyslně zkresleno, jako v případě dooma 3, tak bude HL2 možná ještě větší bomba než se i ti největší optimisté domnívali. 🙂
A ještě něco, doporučené HW požadavky jsou podle PCGameru takovéto: CPU 2,4GHz; 512MB RAM; nespecifikovaná DX9 3D karta, přičemž minimum udávané výrobcem je: CPU 1,2GHz; 256MB RAM; DX7 3D karta, takže to nevypadá zas tak krvelačně 🙂
Dnes mě potkala vskutku zajímavá a poučná příhoda. 😉
Konečně jsem si sehnal PC verzi Metal Gear Solida 2 a jal jsem se ji pochopitelně ihned vyzkoušet. Po sáhodlouhé, 8 GB na disku zabírající, instalaci jsem hru patřičně opatchoval – aby fungovala i na grafárnách od Ati, a spustil. Klasické filmové intro v dvd kvalitě jsem rychle odklikl a vrhnul jsem se do hlavní – strhujícím dějem ověnčené – kampaně, kde mě po chvilce paběrkování zarazila nemožnost nabíjet pistolku. 🙂 Vypnul jsem tedy MGS a začal dumat nad nastavením kláves v setupu hry.
Mám gamepad Dual Action od Logitechu, který je kopii ovládače od Play Stationu 2, takže bylo vše automaticky nastaveno stejně jako kdybych hrál MGS2 na této konzoli. Kupodivu, nemohl jsem v setupu nikde najít ono proklamované tlačítko pro nabíjení zbraně… Vlezl sem tedy opět do hry a dumal, následně jsem se opět vracel do setupu a znovu dumal – tento proces sem musel ještě několikrát opakovat než mi došlo, že jsou v MGS2 náboje zbývající a náboje právě nabité v pistolce zobrazovány netradičně jako jedna hodnota, zatímco číslo za lomítkem představuje maximální množství nábojů, které můžete pro danou zbraň mít a nikoli ty které máte, jak tomu bývá zvykem. Na obrazovce jsem měl při vystřílení všech nábojů hodnotu 0/46, což mě oklamalo a myslel jsem si že mi ještě 46 nábojů, které musím nějakým způsobem nabít, zbývá… :)) Takhle mě tedy vypekl MGS2 – příště hold musím dávat větší pozor a víc experimentovat. 😉