Co k tomu dodat? V listopadovém PCgameru, jehož obsah unikl na net, zrecenzovali docela obsáhle Half Life 2, který si u nich vysloužil slušivých 96%. Recenzi hodlám řádně prozkoumat a zjistit tak, jestli to není další z řady nekonečných reklamních tahů (podvodů) ze strany Valve. 🙂
UPDATE
Tak jsem dočetl recku na HL2 a musím říci že na mě zanechala velmi dobrý dojem. Autor je hrou očividně extrémně nadšen, tak nadšen jak by to snad nedokázal zahrát. 🙂 Byť na začátku píše že nebude odhalovat nic z příběhu, přece jen se o stránku dále rozjede a naznačí jak že na tom HL2 v tomto ohledu je.
Děj je zasazen do světa ovlivněného katastrofou v Black Messa, díky které se po celé zeměkouli rozšířili vetřelci, kteří nyní žijí v soužití s utlačovaným lidmi. Gordon se dostává do města City 17, které je zmítáno v brutálních krveprolitích mezi rebely, pořádkovými silami a vetřelci. Opět tu máme velkou konspiraci iniciovanou tajemnou vládnoucí vrstvu, která má se zbytkem lidstva nejasné myšlenky.
Hodně prostoru je v recenzi dále věnováno popisování úžasných možností, které skýtá používání gravitační pistolky – můžete pomocí ní přitahovat cokoli a vrhat to na nepřátele, stavět si „žebřík“ z beden, dokonce si jí obrátíte i buginku, ve které se projedete po rozsáhlejších lokacích plných domečků vybízejících k prozkoumání. Kromě buginky je v Hl2 i lodička a množství spojenců.
Půvabná Alyx se postará o dojemné scénky a přátelští rebelové o palebnou podporu. V HL2 jde očividně hodně o týmovou akci neb autor barvitě popisuje městské boje mezi rebely a obřími pavouky podporovanými letadýlky a pořádkovými silami. Prostě a jednoduše, pokud to co je v pcgameří recenzi řečeno není úmyslně zkresleno, jako v případě dooma 3, tak bude HL2 možná ještě větší bomba než se i ti největší optimisté domnívali. 🙂
A ještě něco, doporučené HW požadavky jsou podle PCGameru takovéto: CPU 2,4GHz; 512MB RAM; nespecifikovaná DX9 3D karta, přičemž minimum udávané výrobcem je: CPU 1,2GHz; 256MB RAM; DX7 3D karta, takže to nevypadá zas tak krvelačně 🙂
Dnes mě potkala vskutku zajímavá a poučná příhoda. 😉
Konečně jsem si sehnal PC verzi Metal Gear Solida 2 a jal jsem se ji pochopitelně ihned vyzkoušet. Po sáhodlouhé, 8 GB na disku zabírající, instalaci jsem hru patřičně opatchoval – aby fungovala i na grafárnách od Ati, a spustil. Klasické filmové intro v dvd kvalitě jsem rychle odklikl a vrhnul jsem se do hlavní – strhujícím dějem ověnčené – kampaně, kde mě po chvilce paběrkování zarazila nemožnost nabíjet pistolku. 🙂 Vypnul jsem tedy MGS a začal dumat nad nastavením kláves v setupu hry.
Mám gamepad Dual Action od Logitechu, který je kopii ovládače od Play Stationu 2, takže bylo vše automaticky nastaveno stejně jako kdybych hrál MGS2 na této konzoli. Kupodivu, nemohl jsem v setupu nikde najít ono proklamované tlačítko pro nabíjení zbraně… Vlezl sem tedy opět do hry a dumal, následně jsem se opět vracel do setupu a znovu dumal – tento proces sem musel ještě několikrát opakovat než mi došlo, že jsou v MGS2 náboje zbývající a náboje právě nabité v pistolce zobrazovány netradičně jako jedna hodnota, zatímco číslo za lomítkem představuje maximální množství nábojů, které můžete pro danou zbraň mít a nikoli ty které máte, jak tomu bývá zvykem. Na obrazovce jsem měl při vystřílení všech nábojů hodnotu 0/46, což mě oklamalo a myslel jsem si že mi ještě 46 nábojů, které musím nějakým způsobem nabít, zbývá… :)) Takhle mě tedy vypekl MGS2 – příště hold musím dávat větší pozor a víc experimentovat. 😉
Myslíte si že máte svoje 1Mbit ADSL a jste pánem světa? Tak v tom případě raději nečtěte dál, protože byste to nemuseli přežít. Modemisty raději ani nevaruji, ty už stejně odrovnal nadpis.
Tak pro vás, kteří čtete dál, musím hned zezačátku upřesnit, že 1Gbit internetu se v našich končinách nedočkáme minimálně dalších 10 let (můj odhad), ovšem v Japonsku si ho budou moci lidé pořídit už tento měsíc. Jedná se o přístup k internetu přes kabel z optických vláken (fibre internet) a japonští poskytovatelé internetu už tuto technologii využívají delší dobu, ovšem zatím byla k dispozici maximální rychlost linky 100Mbit (což je u nás nejběžnější rychlost sítě LAN), která byla sdílena maximálně 32 uživateli zároveň. Pokud tedy linku využívali všichni zároveň, klesla rychlost pro jednoho na ubohé 3Mbity. To se poskytovatelům internetu zdálo málo, proto se rozhodli vylepšit technologii a nabídnout tak svým zákazníkům rychlost 10x vyšší – tedy na začátku zmiňovaný 1Gbit. Minimální garantovaná rychlost pro jednoho uživatele se tak zvýšila na už celkem ucházejících 30Mbit, sledování HDTV (digitální tv s vysokým rozlišením)přes internet je tak naprosto bez problémů.
Poskytovatel Softbank hodlá udržet cenu na stejné úrovni jako za 100Mbit, tedy 6000 jenů (~1500Kč) za měsíc. Počet uživatelů tohoto typu připojení se do této doby celkem plynulým tempem zvyšoval – počet jeho uživatelů je nyní přibližně 1.6 milionů, což je sice jenom osmina japonských uživatelů ADSL (těch je 12.55 milionů), ovšem předpokládá se, že jakmile si zákazníci začnou uvědomovat výhody připojení přes optická vlákna oproti ADSL (stabilnější a spolehlivější připojení, mnohem vyšší rychlost), tak jejich počet poroste mnohem rychleji.
Momentální nejvyužívanější připojení k internetu v Japonsku:
| Služba | Cena | Rychlost | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Sdílené optické připojení (nová verze) | do 6000 jenů | 1Gbit/sec | sdíleno maximálně 32 uživateli |
| sdílené optické připojení (současné) | 6000 – 7000 jenů | 100Mbit/sec | sdíleno maximálně 32 uživateli |
| dedikované optické připojení | 5000 – 10000 jenů | 100 Mbit | jediný uživatel |
| ADSL | 4000 jenů | 50Mbit/sec | download o hodně nižší, rychlost ovlivněna vzdáleností od ústředny |
Na Tokyo Game Show byl k vidění velmi povedený trailer k předlouho očekávanému třetímu pokračování slavné série špionážních akcí. MGS3 má vyjít pro PlayStation 2 každou chvílí, verze pro PC zatím nebyla oficiálně potvrzena, ale nejspíš bude následovat s tradičním ročním odstupem. V otitulkovaném traileru se nám představí pětice bossů honosící se nezvyklými, byť výstižnými jmény, jako „The End“ nebo „The Pain“. 🙂 Majitelé PS2 si už dozajista brousí zuby, PCčkaři se snad taky dočkají…
Jsem svým způsobem výjimečný člověk. Hraju roztodivné hry, mám prapodivný styl v oblékání, miluji roztodivné ženy a také mám jednu úchylku, zastávám názor, že pokud hudební CD, pak to musí být originál. Sice za to sklízím posměch od svých kamarádů ovšem nic se nevyrovná pocitu, který zažívám pokud si přinesu domů úplně nové audio CD, otevřu ho a mohu si přečíst booklet.
Jsem svým způsobem výjimečný člověk. Hraju roztodivné hry, mám prapodivný styl v oblékání, miluji roztodivné ženy a také mám jednu úchylku, zastávám názor, že pokud hudební CD, pak to musí být originál. Sice za to sklízím posměch od svých kamarádů ovšem nic se nevyrovná pocitu, který zažívám pokud si přinesu domů úplně nové audio CD, otevřu ho a mohu si přečíst booklet.
Naposledy
jsem tento posměch zažil zhruba před třemi měsíci, kdy jsem si koupil poslední
kousek z dílny mých oblíbenců, Foo Fighters. Z různých hudbou se zabývajících
periodik jsem byl tankován neustálou chválou (a také neustálého a nesmyslného
srovnávání s Nirvanou) tudíž jsem své těžce vydělané peníze (už slyším ten smích)
investoval právě do tohoto CD.
První věc, která mě upoutala byla naprostá nepřítomnost textů v bookletu. Nu
co, řekl jsem si. Hlavní je muzika. Vzal jsem tedy stříbrný kotouč, vložil jsem
jej do Věže a stiskl Play. Hned první tóny (pro mě) notoricky známé skladby
All My Life mě nenechaly na pochybách, že právě Foo Fighters jsou jednou z posledních
skutečně rockových držav na hudebním poli. Ovšem není to album pouze jedné písničky,
naopak. Naprosto všechny skladby, které se nacházejí na tomto skvostu jsou velice
poslouchatelné a je to jedno z oněch alb, které si člověk pustí několikrát za
sebou a stále se nemůže nabažit jednotlivých tónů. Alespoň u mě to tak funguje
:).
Celé album je směsicí různých odvětví rocku, od rychlých *vlasoházeček*, přes
pomalé rockové ploužáky a balady až po příjemné rockové písničky. Vybere si
naprosto každý. Náplň textů se různí, jednou je to o hledání *čehosi* v *All
My Life*, podruhé je to glosování lidského života v *Times Like These* a v neposlední
řadě naléhavé zvolání *Come Back*.
Foo Fighters a všichni její čtyři členové, Nate, Taylor, Chris a samozřejmě
frontman Dave Grohl stvořili skvělé album. Nechápu staromilce a škarohlídy,
kteří neustále porovnávají každý čin bývalého bubeníka Nirvany právě s touto
kapelou. Pouto, které je možná na začátku kariéry v roce 1994 drželo již bylo
dávno přetrženo. Foo Fighters se vydali svou vlastní cestou, a podle mě to byla
správná volba. Ještě se mi nestalo, aby se mi nějaká písnička od FF nelíbila.
Nevím čím to je, možná charismatickým hlasem Davea Grohla, možná je to z povinnosti,
jelikož nevidím moc současných rockových kapel, které by byly úspěšné, známé
mezi širokou veřejností a zároveň si udržovaly vysoký standard.
K nahrávání nových alb si většinou Dave zve několik rozličných hostů (jmenujme
například býv. Kytaristu Queen – Briana Maye), teď ovšem udělal výjimku, zavřel
se s kapelou na několik měsíců do studia a nahrával a nahrával. Výtvor, který
se posléze vyvinul z nekonečných hodin práce stojí za to a je na něm vidět radost
z tvorby. Považuji ho za jedno z nejlepších alb posledí doby, teď zbývá pouze
vysvětlení, proč není v cifře, která vyjadřuje hodnocení dvojice stejných dvoumístných
čísel, které by byly logickým vyústěním mých chvalospěvů. Důvod je prozaický.
Na albu je pouze jedenáct skladeb. Ano, energických, živelných, skvělých, vysoce
poslouchatelných. Ovšem je jich pouze jedenáct. Ovšem ve výsledku to není taková
tragédie, jak to nyní (možná) vyznívá, jelikož se celý playlist nakonec inteligentně
uzavře.
Hmm… je zde tedy nějaká chyba?
Foo Fighters – One By One
1. All My Life 4:23
2. Low 4:28
3. Have It All 4:58
4. Times Like These 4:26
5. Disenchanted Lullaby 4:33
6. Tired Of You 5:11
7. Halo 4:37
8. Lonely As You 4:30
9. Overdrive 4:30
10. Burn Away 4:58
11. Come Back 7:49
Total Time: 54:59
+++ jedno z nejlepších rockových alb za poslední roky
++ dobrý mix skladeb
++ Dave Grohl a jeho texty
+/- 11 skladeb
Určitě jste již hráli, nebo viděli takové ty automaty, kdy máte v ruce pistoli, a jak střílíte do obrazovky nepřátelé umírají. Tak podobné to bude i s touto myší od firmy MonsterGecko, která je koncipována právě pro hraní first-person stříleček. Nebudete tedy s ní moci dělat stejné fígle jako s pistolí u automatu, která je na úplně jiném principu. PistolMouse FPS (first-persion shooter) je optická myš a tak sni musíte pohybovat stejně jako s normální optickou myší. Jak to bude celkově působit nevím. Jisté však je, že styl držení “pistole“ zvýší požitek ze hry a výrobci slibují i lepší přesnost a reakce. Myš je připojena USB kabelem, má dvě tlačítka (jedno na spoušti, druhé pod spouští) a kolečko (po straně nad rukojetí). MonsterGecko uvádí cenu $69,65.
Na stránkách MonsterGecka je ukázka, jak by hraní s touto myší mělo vypadat v praxi, určitě se na to podívejte.