Poslední „normální“ rok: Od vodění AI za ručičku k éře, kdy si AI povodí nás
Je až k nevíře, jak rychle se technologický svět točí. Když se ohlédnu jen pár měsíců zpátky, vybaví se mi pocity opakované frustrace, když jsem jako programátor AI zdarma příležitostně používal v editorech jako windsurf nebo cursor, ale náš vztah připomínal spíše učitele a méně chápavého žáka. Musel jsem ho „vést za ručičku“, neustále potvrzovat další kroky nebo ho krotit, když se moc rozjel a natropil obtížně opravitelné chyby (to bych ho býval nejraději zabil). Byla to pomoc vykoupená neustálým dohledem.
Střih do dnešní reality.
Dívám se na monitor bazarového macbooku air, kde ve virtuálním prostředí pomocí codex app řádí nedávno vydaný ChatGPT 5.3 Codex (ten lze používat i ve Windows ale zatím ho tam nemůžete vypustit přes apku jako autonomní obsluhu počítače – to jde jen na Macích s procesory M1 a lepšími).
Rychle jsem Pochopil, že už to není ten zmatený junior. Dnes se role obrátily – nejsem to já, kdo vede AI, ale AI, která vede mě… Nebo na mě vlastně už docela kašle. Je schopná nejen generovat bezchybný kód, ale autonomně obsluhovat počítač, navrhovat architekturu, všechno otestovat, proklikat, pořizovat a vyhodnocovat screenshoty, řešit problémy dřív než nastanou. Z nástroje se stal autonomní partner oplývající vkusem a intuicí, který dokáže od píky vytvořit komplexní aplikaci (za cca. 400 Kč měsíčně, ale pohrát si můžete párkrát za den i zcela zdarma).
Ticho před bouří
Jsem přesvědčen, že právě prožíváme poslední „normální“ rok. Stojíme na prahu rapidního zlomu, kdy AI začne masivně zastupovat lidi ve všech profesích – nejen v oblasti programování. Jakákoli administrativa i „manuální“ výroba v továrnách – to vše se změní k nepoznání a bude vyžadovat jen zlomek lidské práce, která bude věnována zběžné kontrole výstupů. Pro mnohé je tato představa děsivá a vyvolává existenční úzkost.
Řada mých známých, dokonce i z řad programátorů, má předsudky vůči AI na základě neblahých zkušeností s AI modely, které byly považovány za TOP před rokem nebo pár měsíci. Přitom pokrok neuvěřitelně akceleroval a budoucnost už je tu, nebo – lépe řečeno – dorazila už včera.
Problémy
Samozřejmě, že přijdou problémy, a stát bude muset víc solit na sociálních dávkách. Z covidové doby nicméně víme, že stát může vytisknout kolik peněz chce, vždyť ona miliarda měsíčně utopená v opatřeních a vakcínách ani nebyla moc znát.
Někteří lidé, kteří svou hodnotu odvozují od práce, se budou nudit. Propadnou závislosti na obsahu generovanému AI přímo jim na míru, budou konzumovat víc alkoholu a drog. Mezinárodní společenství vyhlásí právo na používání AI jako další z lidských práv (přece jen to bude asi lehčí než vyřešit válku na Ukrajině) a tradiční lidská práce ztratí význam.
Návrat k lidskosti
Pokud AI převezme administrativu, obsluhu i výrobu, co zbyde nám? Kontrola výstupů na pár hodin týdně, zraněná hrdost, pesimismus a nuda? Nebo to nejdůležitější: to, co dokážeme i s naší malou inteligencí „simulovat“ nejlépe – lidskost? AI lidstvu – pokud nepromarníme svou šanci – po dlouhé době uvolní ruce a kapacity pro to, co dává skutečný smysl:
- Mezilidské vztahy: Budeme mít čas skutečně naslouchat jeden druhému.
- Péče: Můžeme se soustředit na výchovu dětí, péči o seniory a pomoc lidem na okraji společnosti, kteří byli v naší honbě za produktivitou často neviditelní.
- Hraní videoher ;-)
Na místě je tedy podle mě opatrný optimismus – AI nás osvobodí od práce, ale nikoliv od našeho člověčenství. Nechme počítačům, to, co je jejich a my se pojďme znovu naučit mluvit a hrát si spolu.