The Alters: Dark Mirror šlehnutý resource managementem

11bit studio se v roce 2023 ujalo distribuce sci-fi eposu The Invincible od svých Polských krajanů a dostalo očividně chuť na vlastní sci-fi. Jalo se tedy adresovat největší slabiny The Invincible – absenci významnější interaktivity a herních mechanismů. Kromě kvalitního sci-fi příběhu a technického ztvárnění v Unreal enginu tak do mixu nově přimíchali kromě výraznějších postav také resource management. S handrkováním se se surovinami, šetřením a uváženým nakládáním s nimi, měli konec konců již zkušenosti z předchozích titulů jako Frostpunk nebo This War of Mine. Takže by to mohlo stát za to…

Jako už po X-té, ocitáme se i v The Alters jako ztroskotanec (obrazně i doslovně) na zdánlivě pusté planetě, po které rejdí zvláštní „fenomény“. Tentokrát máme ale navíc po ruce mobilní základnu, se kterou se musíme přemístit, než na aktuální část planety dopadnou sluneční paprsky. Ty způsobí silné bouře, které zničí vše na exponovaném povrchu. K přesunu je zapotřebí v omezeném časovém rámci vytěžit dostatek organického paliva i ostatních surovin z okolí.

Dojde tak na průzkum prostředí a stavbu těžebních věží a drátů propojujících je se základnou. Na základně samotné lze pak ze surovin vyrábět vybavení i postavit další místnosti. Pozor ale aby nebyla základna nakonec moc těžká a bylo s ní možné odcestovat.

Budování základny se přitom podobá X-comu nebo Fallout shelteru, navíc je zde ale možné a nutné se po základně s vaší postavou procházet a komunikovat s ostatními. Nebudete totiž sami. Původní členové posádky zemřeli a společnost vám brzy budou dělat vaše vlastní klony – „alteři“, které vytvoříte pomocí hyperpočítače a záhadné substance zvoucí se Rapidium.

Autoři se s klony a jejich osobnostmi dost vyřádili, nejen že jim můžete přiřadit úkoly, které nestíháte splnit se svou postavou, ale musíte se o ně také starat – zabezpečit pro ně jídlo, povídat si s nimi, dávat jim dárky, dívat se s nimi na filmy, postavit jim speciální místnosti na základně – jinak se budou cítit špatně, přestanou pracovat nebo proti vám rovnou udělají (bohužel autory fixně předem naskriptovanou) rebelii.

Vaši „alteři“ představují jakési koření příběhu. Klony s hlavním hrdinou sdílejí jen část vzpomínek, přičemž další mají vygenerovanou hyper počítačem tak, aby odpovídala potřebám vaší mise. Hra docela zručně operuje s transhumáními sci-fi koncepty, které jsou k vidění v epizodách oblíbené netflixí série Dark Mirror. Jaké by to bylo, kdyby se hrdina v určitý klíčový momentech svého předchozího života rozhodl jinak? Stal by se z něj doktor, technik, botanik? Navíc je hlavní dějová linie opředena řadou záhad, konspirací a „etických“ rozhodování, zřídka pak i vtipným momentem. Ačkoliv ve finále hra nenabízí – jak už to tak bývá – přílišnou variabilitu dějové osy a některé prvky příběhu působí osekaně, není pochyb o tom, že milovníky poctivé sci-fi The Alters dozajista potěší.

A ryzí hráče myslím Alters rovněž nezklamou – mix mezi příběhem a resource managementem působí vyváženě a zábavně. Nejedná se o žádnou komplexní 4X civilizaci, ale o odlehčenou strategii se simulátorem existenciálních rozhovorů s Altery, což dohromady funguje dobře. Časový limit pro přesun základny vytváří solidní tlak a když se věci pokazí a Alteři do toho trucují, tak je z toho pěkně urgentní herní guláš.

Občas jsem se sice přistihl že jsem některé dialogy s otravnějšími Altery odklikal, těžební věž rychle někam plácnul, trochu se ztrácel v ne zcela intuitivním menu, ale suma sumárum to stálo za to. The Alters představují jeden z highlightů mého prázdninového hraní a vřele je všem doporučuji!