Dvanáct opic

Dlouhý čas jsem sháněl toto dílko, které kdekdo vychvaloval jako jedno z nejlepších sci-fi co kdy bylo natočeno. Když se mi pak konečně poštěstilo a všech 12 opic začalo okupovat můj malý disk, jmul jsem se s patřičnou vervou tento film ihned shlédnout.

Po
dlouhé, předlouhé době jsem tak opět zahlédl tvář Bruce Willise, herce účinkujícího
především v komerčních slátaninách které ignoruji. Brůsův milý ksicht mi způsobil
menší šok, nicméně pro další sledování bylo nutné abych jeho kreace překousnul…

Naštěstí mi záhy spravilo náladu zpracování postapokalyptického města, které
se Bruce coby James Cole vydává prozkoumat za účelem hledání hmyzu. Lidé v blízké
budoucnosti přežívají zalezlí hezky pod povrchem, neb se nad zemí drží pro ně
smrtelný virus, který nechává kupodivu zvířata žít. Na povrchu, byť to tam tedy
vypadá hodně šedě a zdevastovaně, se tím pádem úplně v klidu procházejí zvířátka,
která ještě za dob kdy byl člověk pánem planety patřila k ohroženým druhům.
Jamese tak po výlezu z kanálu do trosek bývalého velkoměsta překvapí nebezpečně
vyhlížející medvěd či majestátně pózující lev… Už zde divák začíná tušit že
se dvanáct opic vydává evidentně jinou cestou než zbytek sci-fi produkce, když
se tu nekonají žádní zmutovaní vetřelci či podobná havěť. Jedinou havětí tu
tak zůstává až do samého konce člověk sám. 🙂

Vzorky
hmyzu, v jejichž sběru je Cole expert, používají jeho nadřízení pro zdlouhavý
a očividně nikam nevedoucí výzkum jak se zbavit viru. James Cole zastává v hierarchii
přeživších lidí pozici jakéhosi otroka sloužícího mírně vyšinutým vědátorům,
kteří se pro jeho dobré výsledky rozhodnou zahrnout jeho maličkost do nejnovějšího
projektu. Pomocí stroje času, který vynalezli, ho pošlou do minulosti, aby zabránil
rozšíření nákazy dříve než k tomu vůbec došlo. Z archivních materiálů totiž
zjistili, že s virem měla něco společného ilegální organizace 12 opic, kterou
pokud se podaří do roku 1996 zadržet, mělo by se tak zamezit katastrofě.

Hned
první Colova výprava ale skončí menším debaklem, protože ho stroj času přenese
do jiného roku než mu bylo řečeno. James je velmi zmatený, plácá cosi o dvanácti
opicích a tak se záhy ocitá v zařízení pro duševně choré. Kde se prvně „seznamuje“
s půvabnou doktorkou Kathryn Raillyovou (Madeleine Stowovová), se kterou bude
mít v budoucnu, ehm vlastně v minulosti, ještě co dočinění.

V Blázinci se na něj – aby toho nebylo málo – nalepí řádně vyšinutý pacient
Jeffrey ztvárněný Bradem Pittem ve velmi nezvyklé roli, kterou ale značně přehrává,
takže jeho simulace blázna působí jak pěst na oko. 🙂

James v blázinci (na první pohled) nevykoná zhola nic co bylo účelem jeho poslání
a poté co se pokusí o útěk je přenesen zpět do budoucnosti.

Nebudu
spoilovat průběh dalšího děje, jen zmíním že mě velmi příjemně překvapil fakt
že zde Bruce není prezentován jako nepřemožitelný hrdina, ba naopak vystupuje
jako dost velký zatracenec, který na hodně věcí prostě nemá. Děj působí na první
pohled velmi lákavě, máme tu hodně nečekaných událostí a na závěr jeden velký
zvrat. Tento zvrat ale dost podkopává logiku některých předešlých scén, takže
je lepší nedávat u filmu tolik pozor, aby na vás působil příjemným sci-fi dojmem.
😉

I přes tento pro mě docela zásadní nedostatek se mi ale 12 opic líbilo a udrželo
bez problémů mou pozornost až do samého závěru. Toto pro někoho kultovní sci-fi
rozhodně je originální, už jen tím jakým způsobem si zahrává s Willisem a Pittem.
🙂 Proto se na tohle dílko – pokud se vám naskytne možnost – rozhodně podívejte.

Drama/Thriller/Sci-Fi
USA, 1995, 129 min

Režie: Terry Gilliam
Hrají: Bruce Willis, Madeleine Stowe, Brad Pitt, Christopher Plummer, Jon Seda, David Morse, Chuck Jeffreys, Matt Ross