The Thing

Jaký by byl svět bez
strachu? Na tuto otázku by se hledala odpověď jen velmi těžko…
Strach hrál odjakživa jednu ze zásadních rolí nejen v historii lidstva
– nejednou nás hnal kupředu a nutil nás přežít. Jaký by byl svět
bez strachu v počítačových hrách? Pro milovníky kvalitních survival
hororů dozajista pěkně nudným místem…
Survival horory reprezentované klasikami jako Resident Evil, zažívají poslední
dobou především na konzolích menší renesanci. Ponechme teď stranou
děkování Capcomu za jeho kousky a podívejme se jak dopadl filmovou předlohou
inspirovaný Thing.

Inspirace a provázání s kultovní klasikou 80. let – hororem Věc –
je ze hry patrná hned na první pohled, licenci se nevyhnuli ani postavy, včetně
té hlavní ve filmu ztvárněné Kurtem Russelem, pro něhož byla právě
tato role rolí životní (poté už se dá hovořit jen o rolích toaletního papíru:).
Postavit hru na základech starého hororu, který je pro valnou část mladých,
aktivně hrajících lidí španělskou vesnicí, samo o sobě nestačí.
Naštěstí si autoři nevzali příklad ze zpraseného, též filmovou
předlohou inspirovaného počinu Evil Dead, ale vydali se cestou o poznání
vyšší kvality. Kvality kterou ocení všichni bez rozdílu – nezávisí na tom jestli
jste film viděli či ne, bavit se budete tak nebo tak.

Předně
je nutno říci že Thing jest 3D akční horu viděnou z pohledu
třetí osoby. Do pohledu z vlastních očí, který slouží především
pro lepší zaměřování nepřátel a naklánění za rohy, se můžete
taktéž přepnout, ale bude vám pak, vzhledem k tomu že byla hra primárně
určena na PS2, zabráněno v pohybu. Původní konzolové ovládání
přes Gamepad se naštěstí dočkalo důstojného přepracování
pro vstupní rozhraní PC, takže díky bohu využijeme i naše nenasytné hlodavce.
Ovládání Thingu je zkrátka zdárným příkladem, ze kterého by se měli
množící se konverze her z konzolí bez výjimky poučit! (a jestli Silent
Hill 3 nebude podporovat myš tak se snad zjevím!)

Jedna z věcí která odlišuje Thing od zbytku scény 3rd person akčních
her jest výborně zpracovaný týmový aspekt přežití. Již na začátku
budou pod vaše velení svěřeni tři vojáci, kteří splní každý
z vašich rozkazů, pravda, pouze tehdy budou-li vám důvěřovat.
Důvěru členů vašeho komanda, ve kterém se mihne mnoho tváří,
musíte udržovat na patřičné úrovni, neb pokud vám přestane někdo
z lidí věřit se zlou se potážete – tato osoba přestane plnit
vaše rozkazy, ba co víc, pokud se jí přestanete jó líbit může na vás
i zaútočit! Důvěru si nejčastěji zajistíte poskytováním
první pomoci a předáváním munice potřebným, ale i daleko originálnějšími
kousky přímo spojenými se zápletkou hry.

Děj
Thingu se nemůže odehrávat nikde jinde než před lety scénář samotné
filmové předlohy – na Antarktidě. Věčně zasněžené
ledovcové pláně tohoto na první pohled poklidného kousku země skrývají
jedno velké, nechutné tajemství… Nikdo neví co se stalo s polární stanicí
jejíž členové se nějaký ten pátek nehlásí, a tak nemůže být na
vyšetření situace nasazen nikdo jiný než zakomplexovaná US army. Již po
přistání vrtulníku na vás začne dýchat mrazivá atmosféra, a nejen
atmosféra ale i skutečný mráz, který se k vám zrovna moc štědře
nechová – musíte dbát na to abyste se dostali dříve než začnete mrznout
pod střechu. A když se konečně dostanete do teploučka přivítají
vás nejasné náznaky, nepřímo svědčící o tom že se tu něco
špatného přihodilo, a když narazíte na první zohavené tělo polárního
pracovníka uvědomíte si že se tu musela stát nějaká opravdu moc ošklivá
VĚC. Dále již netřeba více poodhalovat roušku příběhu, neboť
by pro vás ztratil část svého kouzla, které především zpočátku
zabírá naprosto dokonale.

Budete
bojovat (zachraňovat svět:) a zase bojovat se zajímavými formami parazitického
polárního života 🙂 Virus, se kterým se seznámíte hned při prvním loadování
má jednu nepříjemnou vlastnost – je schopný proměnit během pár
sekund tělo hostitele v krvelačnou zrůdu. Nejhorší/nejlepší
na tom všem je fakt, že na hostitelovi tato infekce není na první pohled znát,
což vede logicky k určité nedůvěře kterou budete chovat
k přeživším lidem a oni k vám. Ke zjištění nákazy je nutno
použít speciální injekci s testem krve – teprve pak odhalíte pravou tvář
„přátel“. Se zjišťováním nákazy je spjat jeden velice originální quest
na který narazíte krátce po začátku. Někdy jsem se ale stal svědkem
zajímavého bugu, kdy jsem u svých lidí provedl negativní test a i presto se
vzápětí proměnili ve „vetřelce“.

Vaše strastiplná cesta povede skrze množství perfektně designovaných interiérů
vědeckých komplexů. Dojde pochopitelně i na zdravé procházky
polární pouští… Po grafické stránce působí Thing úchvatně. Počet
polygonů na scéně sice nepřekoná postaršího Quaka 3, nicméně
i přes tuto drastickou optimalizaci, kterou hra v zájmu plynulého
běhu na slabém PS2 prošla, neztrácí Thing ani mililitr ze své vizuální
přitažlivosti. Detailní textury, rozsáhlé lokace a povedené modely potvor
vám nedovolí na jakékoli nedostatky ani pomyslet. Vzhledem k onomu primárnímu
určení této hry na PS2 se není čemu divit že je Thing na hardware
PC poměrně nenáročná hra.

Netradiční postupy, vynikající hratelnost, obstojná atmosféra a mnohé další
silné karty hovoří ve prospěch této poměrně originální hry,
jediný nedostatek bych spatřoval, ostatně jako mnozí jiní, v relativně
krátké hrací době. Thinga totiž v pohodičce pokoříte na
střední obtížnost za pár hodin – na první pokus mi hra v uložených
pozicích ukazovala něco kolem čtyř hodin. Uvážím-li ale že to
byly 4h koncentrované zábavy se kterou se může pochlubit jen málokdo, nevyznívá
ona krátkost vůbec jako fatální chyba. Je totiž důležité rozlišovat
mezi délkou a umělou protažeností se kterou se dnes setkáme ve většině
titulů pro PC, zvláště pak v RPG. Velké množství situací v Thingu
je autentických, prakticky nic se neopakuje, žádné umělé protahování se
nekoná. Věřte že takovou Věc jako The Thing jsme tu na PC opravdu
hodně dlouho neměli… k dokonalosti chybělo jen málo.