Broken Sword 5: návrat klasické point & click adventury
Během Vánoc jsem se konečně dostal k některým hrám, které visely na mém seznamu toho “co bych měl zkusit”. Broken Sword 5 byl mezi nimi a jelikož svého času vyšel i pro androidí telefony a přenosnou konzolouvou havět jako PS Vita či Switch, stal se ideálním kandidátem na hraní z postele.
Klasické point & click adventury na prahu nového tisíciletí poněkud skomíraly na úkor jiných žánrů. Pod pojmem adventure si většina hráčů začala představovat 3rd person 3D akční hry typu Tomb Raider a nikoliv dvourozměrné na více či méně logické úkoly a příběh zaměřené ne-akční hry. Elementy z point&click adventur sice prosákly do všemožných jiných žánrů ale poctivých hard-core kousků vycházelo pomálu a když už tak se jednalo spíše o nízkorozpočtoou produkci.
Stačilo si ale jen chvíli počkat a scéna se začala obrozovat díky emancipovaným hráčům se specifickými chutěmi, ochotným přispívat na Indie point & click projekty na kickstarterech. Ani mainstream nezůstal stát úplně stranou, přinesl sice na složitější rébusy skoupé, přesto však velmi povedené interktivní příběhy od TellTale v sérii Walking Dead nebo Wolf Among Us. Speciální pozornost patří také brilantním de-facto adventurám z japonska – sérii Ace Attorney ze soudní síně a sci-fi únikovce Zero Escape, které – pokud hráč překousne typickou japonskou “ujetost” – patří k tomu nejlepšímu.
Broken Sword (1996), považovaný za jednu z posledních velkých klasických point & click adventur, utrpěl drsné šrámy na reputaci, když jeho třetí a zejména čtvrtý díl u kritiků pohořel. Německými fanoušky na koleni vytvořený Broken Sword 2.5 sklidil navíc pomalu větši ovace než poslední profesionální tituly série. Charles Cecil a Revolution se nicméně vzpamatovali a nechali slyšet, že je do chabého 3D zpracování posledních dvou dílů donutil vydavatel a rádi by se v 5. pokračování vykoupili ručně kresleným 2D grafickým zpracováním věrným tradici. Fanoušci jim dali se 771 tisíci vybraných dolarů na kickstarteru zelenou a Broken Sword 5 rozdělený na dvě epizody tak mohl spatřit světlo světa v letech 2013/2014 na všech tehdy dostupných herních zařízeních.
Technickým zpracování se BS5 opravdu velmi blíží prvním dvěma broken swordům: Lokací je sice oproti původním rozsáhlým hrám jen pomálu, jsou ale provedeny ve slibovaném 2D kresleném zpracování ve full HD rozlišení a smysluplně zapadají do příběhu. Postavy jsou na tom trochu “hůře”, nejedná se o ručně kreslené animované charaktery ale o detailní 3D modely, které autoři “nafotili” do 2D animací aby se vešli do omezeného rozpočtu. Některým fajnsmějkrům absence ručně kreslené animace postav vadila – je pravda že v určitých momentech mohou postavy působit poněkud gumově, většinou do kresleného prostředí ale zapadají bez větších problémů a dojem ze hry mi nijak nenarušovaly.
Kvalita se vrátila také v podobě promyšlenějšího příběhu, který se v lecčems podobá tomu z prvního dílu Broken Swordu, nejde však o slepou napodobeninu. Hráč se tentokrát nebude zaobírat templáři ale jinou podobně zajímavou středověkou herezí, která osolená o notnou dávku fikce samozřejmě nakonec vyústi ve spektakulární odhalení ala střídmější šifra mistra Leonarda. I když se autoři pochopitelně dopouští zjednodušujících závěrů, historické i teologické okolnosti – pokud jsou použity – sedí. Přidám-li dobře vybalancovanou rovnováhu mezi dialogy, logickými problémy a postupem v ději, mám před s sebou skvělou seriózní point&click adventuru s nezanedbatelnou dávkou humoru. V paměti mi ostatně, spíše než intenzivní hlavní zápletka, utkvěl typický rukopisný humor Charlese Cecila ve scéně s močením.
Nezapomeňme že v roce 2024 je na obzoru, kromě 4K remaku originálního Broken Swordu, Boroken Sword 6: Parzival’s Stone. Doufám tedy, že si autoři udrží laťku nasazenou BS5 a možná jí i přeskočí – zjeména v oblasti celkové délky hry a množství lokací. Jen se trochu obávám že v BS6 opět autoři trochu moc ujeli do laciného 3D zpracování a postavy vypadají jak pěst na oko, mnohem hůře než v BS5 – snad si nakonec zvyknu.