Little Kitty, Big City

Do žánru nenáročných indie her s domácími mazlíčky přibyl nový – dlouho očekáváný – přírůstek s nezbedným koťátkem v hlavní roli. Jako mladá domácí kočka, která umí dělat všemožné kočičí věci jako šplhání, skákání, mňoukání a vrnění (bohužel autoři zapomněli na kakání a čůrání), máte za úkol dostat se z ulice zpátky domů.

Aby to nebylo tak jednoduché, koťátko je zpočátku vyčerpané a musí nabrat sílu sněžením syrových ryb, které jsou k nalezení na různých hůře dostupných místech ve městě. Díky nabyté energii pak dokáže vyšplhat po popínavých rostlinách zpátky k otevřenému oknu pokoje, ze kterého vypadlo a hra může skončit, nebo pokračovat dokud nesplníte všechny otevřené postranní úkoly a výzvy.

Pohybujete se po menším výseku města, kde po ulicích chodí víceméně tupí chodci, kterým se můžete plést pod nohy a když upadnou, tak z nich něco vypadne. Narazíte také na další zvířata, která mají tendenci sáhodlouze se s vámi vybavovat a trousit vtipy, které ne vždy padnou na úrodnou půdu. Pro tyto své chlupaté nebo opeřené či chladnokrevné kamarády můžete plnit volitelné úkoly, které bohužel moc kreativity nepobraly – většinou se nesou v duchu donést/dovést něco někam nebo něco najít. Zvířátka vás za odměnu naučí nové kočičí pózy nebo vám dají další roztomilou čepičku do sbírky – obojí pouze s kosmetickým vlivem na hru samotnou.

Ve srovnání s neformálním zakladatelem žánru nerealistických simulátorů „zlomyslných domácích mazlíčků“ Untitled Goose Game, jsou úkoly v Little Kitty repetitivní a trpí nedostatečnou umělou inteligencí lidských protagonistů. Zatímco v simulátoru husy byla interakce s lidmi a mezi lidmi zdrojem legrace – zvláště když rozverná husa způsobila mezi lidmi roztržky, v kočičím podání lidé maximálně kočku vynesou ven z obchodu, případně jí chvíli pronásledují, když jim něco vezme, nebo ji pohladí – nic víc. Untitled goose má také velkou výhodu v možnosti hry dvou hráčů, což by Little Kitty prospělo jen v omezeném měřítku, vzhledem jednoduchému designu úkolů.

Kočičí dobrodružství oproti huse, kterou jsme pozorovali z izometrické ptačí perspektivy, nabízí alespoň širší pohybové vyžití a lepší grafické zpracování. Můžete vyskákat a vyšplhat na balkóny a střechy domů a realizovat trochu kočičího parkúru. Město ale není nijak rozsáhlé a nenabízí tolik možností k vertikálnímu pohybu: Snad až na šplhání zpátky domů, působily ostatní šplhací příležitosti poněkud neambiciózně.

I přes jisté nedostatky jsme si ale hru spolu se 7mi letou dcerou vcelku užili a dohráli ji při splnění většiny úkolů cirka za 4 hodiny. Ovládání na gamepadu je jednoduché a přístupné dětem, možná jen to skákání je trošku krkolomné, ale stále tolerovatelné. Žádný závadný obsah ve hře pochopitelně není a kočka je roztomilá. Nutno nicméně podoktnout, že jsem zvyklý podobné indie počiny nakupovat spíše než za 25 dolarů tak za 5 (nebo si počkat, až se zlevní). Dcera se ale na hru dlouho těšila, tak jsem neotálel a koupil ji ještě za čerstva, když minulý týden vyšla.