HistorieÚvodnikOdkazy

Pravda o UFO, konečně.

12 října, 2018, G4ndy Žádné komentáře

Fenomén UFO by se dal prodávat spolu s dinosaury, plastovými pistolkami a pogy ve zlevněném bundle balíčku zvaném “co zabíralo v 90. letech – všehochuť”. Obří ještěry nastolil jako téma Jurský park, mimozemštany pak trošku později Mulder se Sculyovou. Dnes už je to všechno poněkud ohrané, zábavním průmyslem tisíckráte přežvýkané pasé, které samo o sobě nikoho nepřekvapuje.

Můj vztah k mimozemšťanům vystihuje ta nejzapadlejší polička ve sklepě, ve které mám, spolu s jinými bezvýznamnými archiváliemi, vyskládány záhadologické knihy Ericha von Dänikena a časopisy typu Magazin 2000 nebo Fantastická fakta.


Co všechno ještě chudák Bundeswehr zamlčuje?

Informativní hodnota těchto populárně-zbytečných plátků se samozřejmě blíží nule, ačkoli zrovna Dänikenovi nelze upřít jisté literární nadání… Když už nic jiného, procvičil jsem se studiem záhadologie alespoň ve čtení a její autoři si přišli legální cestou k výdělku.

Asi bych na všelikou mimozemskou faunu a flóru zcela zapomněl, nechoval-li bych pěkné vzpomínky na hraní tahové strategie UFO: Enemy Unknown. Šlo o jednu z prvních her, kterou jsem ze série disket natahal do své zbrusu nové-dávno-zastaralé, bazarové 486tky DX. UFO, které mně uneslo, bylo navíc brilantně přeloženo do češtiny, takže odpadla jazyková bariéra a termíny jako “cizák” (slangový překlad mimozemšťana) se mi vryly hluboko do paměti.

Létající talíře záhy přistály na harddiscích všech kamarádů a o hře se tak dalo sáhodlouze diskutovat nebo si na ni venku i hrát: Vzpomínám si jak jsme naháněli jednoho kamaráda-mimozemšťana a snažili se ho “omráčit” elektrickými obušky, abychom s ním pak letěli na základnu a podrobili ho vyslechu s nadějí, že se dozvíme něco o cizáckých plánech a technologiích. Podotýkám že nešlo o šikanu, neb nám kamarád vzápětí na základně vesele utekl z karantény a inspirován vetřelcem nás všechny jednoho po druhém rozpáral.

UFO nám posloužilo také jako jeden z prvních benchmarků – podle toho, jak svižně se nám na monitoru otáčel 3D model Zeměkoule, jsme posuzovali, kdo z nás má rychlejší PC. Docela mě štvalo, že Země rotovala plynuleji na kamarádově 386tce než u mě. Útěchou mi bylo, že u něj na druhou stranu UFO padalo do DOSu pokaždé, když došlo na herní mapě k masivnímu výbuchu, například po odpálení ničivé rakety z ďábelského odpalovače.

Mix budování základen, zkoumání nových technologií a tahových soubojů na izometrické mapě mi připadal proklatě strategický a složitý. Není divu, že jsem onehdy uvítal český návod otištěný ve starém čísle časopisu Excalibur, které jsem si prozřetelně koupil dlouho před tím, než jsem měl PC hry vůbec na čem hrát. Návod jsem si četl stále dokola a představoval si netušené možnosti, které hra nabízela.

Na návštěvě u cizáků – pohostinnost zrovna nepatří mezi jejich silné stránky…

V době největší slávy UFA mi činilo velké potíže se od něj večer odtrhnout a často jsem si ho ráno alespoň na chvíli pustil před kvapným odchodem do školy. Dnes mě UFO fascinuje do velké míry už jen z nostalgických příčin: Po vyzkoušení nízkorozpočtového remaku z dílny Firaxis (XCOM, 2012) jsem byl nucen sám sobě připustit, že se zde novým tvůrcům podařilo původní UFO v mnoha ohledech překonat. 

XCOM z roku 2012 sice vypadá hůř, hraje se ale svižněji a taktičtěji.

Asi nejzásadnější mi přišla oblast tahových soubojů, která v novějším, komornějším, UFU zavání mnohem více taktikou a nejde v ní jen o stereotypní krůčkovité pročesávání mapy. A… už se hlásí ke slovu moje nostalgie, takže konec kritizování původního Ufa! Uff. 

Se stařičkým UFEm, které díky náhodně generovaným mapám a plně destruktivnímu prostředí vzdáleně připomíná o desetiletí mladší kreativní sandboxové hry typu Minecraft, jsem si přece jen užil hodně hravé legrace. Například když jsem na mise vyrážel z recese pouze s jedním vojákem, abych s ním následně vlezl do třetího patra plně zničitelné budovy a “opevnil” se v ní. Čekaje pak na to, až si mě všimnou cizáci a půjdou po mě, načež jsem kolem sebe v předstírané panice rozházel granáty a celou budovu vyhodil do povětří.  Díky UFU se ze mě takto stával režisér improvizovaných sci-fi zápletek a když bylo po ruce ještě publikum pozvaných kamarádů, spoluautorů scénáře, to pak teprve byla pařba…

Máte doma problémy s mimozemskou havětí? Zavolejte XCOM.

Nyní ale k věci: Jaká je tedy pravda o UFU? Díky aktivní modující komunitě sdružené kolem projektu OpenXcom je původní UFO stále hratelné a to i v HD rozlišení. Principy hry, ze kterých jsem byl unešen, vystihuje moje historická, pubertálně-výlevová recenze.

A pokud jde o “skutečné” UFO, mám v tom poměrně jasno: Erich von Däniken správně vypozoroval velkou podobnost mezi návštěvami božstev (teofaniemi) ve starověkých kulturách a kontakty s mimozemšťany popisovanými v současnosti (včetně sexuálního obtěžování mimozemšťany). 

Stejně jako byli vládci starověkých kultur v kontaktu s bohy tak je i dnes mocná vláda USA v kontaktu s mimozemšťany. Omluvte, že z výše umístěného obrázku není dostatečně patrné, kdo je větší mimozemšťan.

Mimozemšťané podle Dänikena odjakživa ovlivňovali či přímo spolupracovali se starověkými kulturami maje přitom filantropické cíle: uspíšení evoluce lidského druhu genetickými zásahy a nabízením vynálezů jako bylo kolo či oheň. Občas to mimozemšťanům pravda trochu ujelo a pomoc s budováním pyramid osolili krvavou intervencí za použití zbraní hromadného ničení, což údajně dokumentuje indická Mahabharata.

UFO podporuje turistický ruch: Budováním takovýchto archeologických atrakcí na různých místech světa zásadně přispívá do památkového fondu UNESCO. Nezapomeňte si tedy vzpomenout na cizáky, když zavítáte na dovolenou třebas do Egypta.

V dřívějších dobách jsme tu měli UFO v podobě božstev či démonů, nyní ho tu máme pro změnu v podobě zcela “vysvětlitelných” mimozemských zelenáčů. Uvidíme, za co budou cizáci považováni příště, zatím se přikláním k vysvětlení starobylých kultur. Přijde mi daleko pravděpodobnější, že je UFO jen další z řady manifestací entit primárně duchovně-náboženských a pavědecko-ateistickou víru v mimozemšťany nesdílím. Přínos setkávání s těmito entitami za hranicemi křesťanství/judaismu (i když i tam asi najdeme různé hoaxy), ať už je nazveme jakkoli, je navíc dosti pochybný – viz. znepokojující kritika východní hiero/teofanie ve filmu Tale of the Princess Kaguya. Je libo trochu osvícení?

O setkání s mimozemšťany by vám své pověděla také Kaguya… kdyby mohla…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *