Historie Odkazy Redakce Fórum

Blok


XIII

G4ndy 23. září 2018, 12:26

Dnes se podívám na zoubky starší 3D střílečce XIII. Stoličky, hlavně ta třináctka vzadu, koukám nebyly dlouho čištěné. Vrozené dentální vady od roku 2004 zub času ještě víc nahlodal. Nenašla se ani žádná hard-core komunita hráčů, která by se postarala o vyvrtání kazů custom patchy nebo o zubní protézy fan-made mapami. No zavřu ji raději hubu. Hmm takhle nevypadá tak špatně… Hranaté tváře, líčka cellshadová… není to sice žádná polednice, i když přece jen ambiciózních nápadů popelnice.


Komiksová předloha XIII nevypadá špatně, asi si ji někdy přečtu.

XIII by si mohla odnést speciální cenu za implementaci českého přísloví “Devatero řemesel – desátá bída.” do oblasti videoher. To ale ovšem pouze za předpokladu, kdyby jí podobných her již nebyly celé zástupy: Nebýt renesance v podobě indie scény, dozajista bychom se dnes již zcela utopili v moři neslaných nemastných her, které jsou od každého trochu a ani jedním nejsou pořádně. 

Nadějný titul XIII dnes z propadliště dějin vykukuje jen sporadicky, to když tu a tam někdo nahraje působivě vypadající gameplay video na youtube. Ostatně jestli něco nelze XIII vytknout, je to bezpochyby její stylové zpracování a docela solidní příběh, obojí inspirované komiksovou předlohou. S lineární hratelností, která se neúspěšně a jen velmi povrchně pokusila propojit dobové trendy z oblasti FPS akcí, už je to podstatně horší. Hlavní problémy XIII ve zdejší recenzi onehdy vtipně vypíchnul Jaxx:

“Opatrné plížení? Že by závan špionážní akce? Odpověď je jednoznačná, ano. Ale pouze závan, který je cítit na míle daleko a ještě ho výrazně omezuje blízký rybí trh.”

Pokračovat k recenzi.


Nový úvodník 2018

G4ndy 16. září 2018, 17:52

Při podvečerních procházkách s malou dcerkou mám nyní prakticky každý den příležitost zavzpomínat si na své vlastní dětství. To se totiž odehrávalo ve stejných panelákových kulisách, ve kterých dnes znovuobjevujeme zapadlá dětská hřiště.

Zjišťuji, že sídliště na okraji Prahy stále skýtá pestrou nabídku skrýší, bunkrů, vstupů do kanálů, raketových základen, vetřelčích hnízd a vůbec čehokoli myslitelného. Stačí zapojit trochu dětské představivosti, nebo inspirace načerpané z bezpočtu filmů, knih či PC her... 

Když přemítám o své minulosti, nelze kromě všech těch dobrodružných výprav, toho vymetaní křoví a kanálů, všeho hraní s legem, a bojování v dračích doupatech, nezmínit právě počítačové hry. Videohry byly jednou z nejvýraznějších ikon, ke kterým jsem vzhlížel napříč dětstvím a dospíváním. 

pokračovat v četbě


Kaguya - úžasný japonský animovaný film se skvostným soundtrackem

G4ndy 21. března 2015, 16:52

Japonský animovaný film The Tale Of The Princess Kaguya od renomovaného režiséra Isao Takahaty si nakonec Oscara neodnesl - porota nejspíš nestála o umělecky ztvárněnou, překrásnou a současně ponuře znepokojující klasickou Japonskou pohádku o (krásném) životě a (zbytečné) smrti, osolenou aktuální sebezpytující kritikou východních náboženství a kultury.

I když může Kaguya vzhledem ke své délce a faktu, že Takahata žádné z jednou zpracovaných scén z filmu nedovolí vystřihnout, působit místy rozvlekle, stojí rozhodně za shlédnutí už jen kvůli dechberoucímu konci (také není radno nechat se odradit trailery, které děj filmu devalvují).

České pokusy o zfilmování klasických pohádek metodou infantilizace děje typu Tři bratři, které z pohádek odstraňují prvek rozporuplnosti, smrti a nespravedlivé krutosti (jako univerzální lidské i dětské zkušenosti) se mohou při srovnání s Kaguyou, kterou má na svědomí 80ti letý režisér, jít zahrabat.

Nespornou kvalitu filmu podtrhuje rovněž perfektní tematický soundtrack od Joeho Hisaishiho. Koncert s hudbou z filmu dirgovaný energickým Hisaishim je volně ke shlédnutí na youtube:


Film Chlapectví (Boyhood) - krátká recenze nedůvěryhodného dospívání

G4ndy 21. března 2015, 16:20

Chlapectví je v mnoha ohledech - zejména pokud jde o opakovanou volbu alkoholiků a násilníků jako partnerů matky hlavního hrdiny - velmi realistickým snímkem, který sleduje v průběhu 12ti let natáčení dětství a dospívání “obyčejného” chlapce Masona, kterého spolu s jeho sestrou vychovává rozvedená maminka za příležitostné asistence neukotveného biologického otce a dvou svých budoucích problematických partnerů.

Nejedná se o film dokumentární, i když se dokumentu může svou atraktivní časosběrnou realizací podobat, ale o pečlivě režírované dílo, které v sobě nese, kromě autobiografických střípků, notnou dávku autenticity.

Poetická realističnost a bezprostřední upřímnost, za kterou by se nemuselo stydět ani filmové zpracování tématicky blízké kultovní knihy “Kdo chytá v žitě”, se ale ze snímku Chlapectví postupně vytrácí. Je to nejspíše tlak na holywoodský šťastný konec, který věhlasného režiséra Richarda Linklatera vede k bagatelizování pro hlavního hrdinu traumatizujících zážitků z dětství. Ty by v reálném světe určitě nevyústili v Masonovo bezproblémové dospívání a osamostatňování. Místo v zasněném happy-endu by hlavní hrdina končil v mnohem temnějších a hlavně slepých uličkách...

Chlapectví tak, podobně jako před třemi lety mainstreamem opěvovaný snímek “The Perks of Being a Wallflower”, bohužel podlehl fenoménu “disnifikace” skutečnosti (odvozeno od produkce Walta Disneye - termín, který filmoví kritici používají pro označení naivních dějových rozuzlení jinak traumatizujících životních skutečností).

I přes nesporné kvality filmu (několik nominací na Oscara 2015; nakonec si jej odnesla jen Patricia Arquette, jako nejlepší herečka ve vedlejší roli za ztvárnění Masonovy matky), jsem filmem v posledku poněkud znepokojen - neprodává Chlapectví ve svém uměle harmonizovaném, pro budoucí život neškodném podání traumatických zkutečností dítěte, laciné odpustky na závažné problémy dnešní společnosti a rodiny?


Novoroční setkání mládeže - hledá se ještě 9 500 míst k přespání

G4ndy 8. prosince 2014, 11:34

Tisíce mladých lidí z východní i západní Evropy se připravují na novoroční setkání mládeže pořádané komunitou bratří z Taizé. Ve světle současných událostí bude mít zvláštní důležitost přítomnost tisíců mladých účastníků z Ukrajiny, z Běloruska a z Ruska. Účastníci stráví v Praze pět dní, od 29. prosince do 2. ledna, a zapojí se do programu sestávajícího ze sdílení, setkávání a společných modliteb.

Jednou z nejdůležitějších zkušeností, které tato setkání přinášejí, je zážitek pohostinnosti.

Mezinárodní tým dobrovolníků, který už od září setkání spolu s místními připravuje, stále ještě hledá 9 500 míst ubytování v hostitelských rodinách. Podmínky jsou velmi jednoduché: 2 metry čtvereční, kam lze rozložit spacák a karimatku, ráno drobná snídaně. Během dne se budou účastníci podílet na programu ve městě a domů se vrátí až večer ve 22:00. Všichni lidé dobré vůle, ať už věřící, nebo nevěřící, mladí i staří, kdo jsou ochotni otevřít dveře svého domova, jsou komunitou Taizé a představiteli círvkí v ČR pozváni k zapojení se do této výjimečné akce. Více informací a možnost zapojit se: www.taizepraha.cz


Sabotér - komu se zlomí krumpáč?

G4ndy 7. května 2014, 18:59

Minule jsem vám představil karetní hru "Bang!", tentokrát nás čeká méně známá karetní hra, která s Bangem sdílí některé základní principy, hraje se však rozdílně. Jde o společenskou hru Sabotér vhodnou pro 3 až 10 hráčů ve věku od osmi let.

Jak název hry napovídá, důležitou roli v ní má sabotování, kladení překážek a kažení plánů. O sabotování se starají především hráči, kteří si vylosují postavu trpaslíka – sabotéra. Jeho úkolem je zabránit hodným trpaslíkům – zlatokopům – v tom, aby se prokopali podzemním tunelem ke zlatu. Používá k tomu karty se slepými uličkami a škodící karty, jako je rozbitá lucernička nebo krumpáč, kterými znemožňuje hru ostatním. Sabotér vyhrává a je zlatem odměněn, když hráčům dojdou karty v lízacím balíčku i v ruce a zlato se jim na herní ploše nepodaří odkrýt. Hodní trpasličí zlatokopové naopak vyhrávají, když se jednomu z nich podaří ke zlatu prokopat.

„Hodní“ trpaslíci si ale nemusí navzájem vždy jenom pomáhat: Když se zlatokopové ke zlatu přiblíží, začínají si zpravidla škodit i navzájem, neboť nejvíce zlata si z nich odnese vždy jenom ten, který se k němu dostane jako první. Hra se hraje na tři kola, kdo po nich má nejvíce zlata, zvítězil.

Děti i rodiče dostávají v této hře příležitost navzájem se pořádně „pozlobit“, uvolnit se a vyřádit. To vše v rámci jednoduchých pravidel, na kterých se mohou naučit, že zábavy (včetně té nejatraktivnější – škodolibé) je možno si užít nejen vzdorem proti pravidlům, ale i v mantinelech pravidly vymezenými. Proto je hra vhodná třeba i do nízkoprahových klubů pro děti a mládež, kde je dialog a střety s pravidly na denním pořádku. Saboteur na deskovehry.cz


BANG! a je po tobě

G4ndy 5. května 2013, 11:59

Dnes zavítáme na Divoký západ, kde se to jen hemží nejrůznějšími pistolníky, odpadlíky. Šerif se svými pomocníky má co dělat, aby ve městě udržel pořádek. Ano, jedná se o velmi oblíbenou karetní hru BANG! pro 4-7 hráčů, vhodnou pro děti od 8mi let.

V této hře, zpracované na motivy westernu, si zpočátku každý hráč náhodně vytáhne jednu z rolí, která bude rozhodující pro jeho chování – bandita se snaží zastřelit šerifa, šerif a pomocník se snaží zabít bandity, odpadlík se snaží zůstat jako jediný naživu a odstranit šerifa.

V praxi si nikdo nemůže být zcela jistý, kdo má jakou roli, a tak se někdy stane, že se bandité, kteří by měli spolupracovat, omylem zastřelí navzájem, či si nešikovný šerif nechtěně zastřelí svého vlastního pomocníka.

BANG! se hraje po směru hodinových ručiček a každý během svého tahu může provést akce prostřednictvím karet, které má v ruce. Může se skrýt za barel, aby se do něj protivníci hůře strefovali, vyzbrojit se lepší zbraní, která dostřelí až na hráče sedícího na druhé straně stolu, osedlat si koně, který ho vzdálí do bezpečné vzdálenosti od ostatních hráčů, ukrást karty z rukou jiného hráče, zapálit dynamit a poslat ho dalšímu hráči a spoustu dalšího.

Téma hry je, jak je vidno, poněkud „násilné“, což ji v mých očích sráží. K vítězství v BANGU! je ale naštěstí ve většině případů zapotřebí víc než jen hrubé síly – je třeba spolupracovat a uplatnit bystrý úsudek, takže násilí v této hře není prvoplánovité. Navíc má tato hra pečlivě vyvážená pravidla, která zaručují vznik množství zajímavých a legračních herních situací. Pravidla přesto nejsou nikterak složitá a nováčci jsou rázem schopni hrát BANG! naprosto samostatně.

BANG! doporučuji všem, kteří si chtějí vyzkoušet rychlou a akční karetní hru, jejíž pravidla jsou lehce pochopitelná pro nováčky. Děti jistě velmi ocení možnost v této hře beztrestně pozlobit své rodiče a vyřídit si s nimi účty například za mytí nádobí. Ke hře navíc existuje mnoho rozšíření, která ji činí ještě pestřejší. více info na deskovehry.cz


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace