HistorieÚvodnikOdkazy

Blog


Jak to šlo bez Unity? S tvorbou her pomohl obsah přiložených CD

29 června, 2020, G4ndy Žádné komentáře

V časech, kdy menšinu k internetu připojené hráčské populace vytáčelo pomalé vytáčené připojení, byly ideálním zdrojem demoverzí počítačových her a dalšího multimediálního materiálu přiložená CD herních časopisů. Občas se redakce na obsahu CD opravdu vyřádila a připravila hráčům kromě ukázek nebo i plných verzí her, i další mimořádně zajímavý obsah: dodnes u mě na pomyslném žebříčku v tomto ohledu vede CD časopisu Excalibur č. 68 z července 1998 na kterém se (asi ne zcela legálně) nacházelo 200 her určených pro emulátory starších počítačů a videoherních systémů jako byl sega megadrive. Do té doby jsem neměl ponětí o tom, že něco tak úžasného jako emulátory existuje a na několik let jsem tomuto zábavnému stroji času podlehl.

Excalibur 68
Když jsem uviděl v trafice něco takového, hned jste si to museli koupit.
Číst dále

Nástroje na vytváření vlastních her v době pravěku

16 června, 2020, G4ndy Žádné komentáře

Pokud s vámi cirka před čtvrt stoletím cloumaly kreativní vrtochy a zachtělo se vám vytvořit počítačovou hru, neměli jste to tenkrát věru zrovna nejlehčí. Pokud se vám nepoštěstilo na tatínka či strýčka technického ražení, nebylo moc možností, jak se seznámit s programováním – nutnou to prerekvizitou videoherní tvorby. Prý již tenkrát existovaly nějaké kroužky a kluby – kdo se ale o nich měl dozvědět bez dostupného internetu? Vzpomínám si, že se o něčem takovém psalo v časopise Abc, odkud jsem v 9 letech tupě přepisoval do starého 8bitového Didaktiku M jednoduché programy v ZX Spectrum basicu aniž bych měl potuchu o tom, co přesně jednotlivé příkazy vlastně dělají. Divil jsem se například tomu, proč se v programech pořád opakuje slovo PRINT – ve slovníku jsem si našel, že to znamená „tisknout“, ale nikde se přitom nic netisklo… GOTO jsem jeden čas považoval za nadávku – „jdi někam!“.

Není nad to si do počítače přepsat program z časopisu ABC aniž bych měl tucha o tom, co to vlastně dělám.

Číst dále

Kam se poděla modrá obrazovka?

12 dubna, 2019, G4ndy Žádné komentáře

Je to až neuvěřitelné, kam může člověka zavést trocha ranní nostalgie. Nedávno jsem se při cestě do práce zamýšlel nad tím, jak běžně se člověk ještě na konci minulého století setkával s modrou obrazovkou – tzv. „blue screen of death“.

Blue screen of death… je dnes už asi opravdu death. Nikdo na ní s láskou nevzpomíná a poslední počítačově gramotné generace ji už ani nezažily. Je čeho litovat?

To jste si takhle hezky v klidu psali dokument ve Wordu, nebo dokončovali tabulku v Excelu či – pokud chceme mluvit o smysluplnější činnosti – složitou misi v počítačové hře a najednou byla vaše práce zhacena zaseknutím operačního systému. Náhle se před vámi objevila modrá obrazovka s nic neříkající a útěchu rozhodně nenabízející chybovou hláškou. Zatraceně, neodvratný pád operačního systému se blížil a vy jste nemohli většinou dělat nic jiného než vysvobodit váš počítač z modrého pekla restartováním, čímž jste přišli o veškerý právě neuložený obsah.

Číst dále

Hola, hola, služba volá!

8 prosince, 2018, G4ndy Žádné komentáře

Kdyby vedle sebe do řady nastoupily všechny válečné videohry s titulem Call of Duty, zasalutovaly a zahalekaly, určitě by to bylo hodně hlasité a hlavně výnosné volání do služby. Kolik všech těch CoDů už vlastně je? Skoro mi přijde že se z této značky stalo něco podobně pravidelného a neinvenčního jako FIFA. CoD ostatně poslal v roce 2012 k šípku svého staršího rivala Medal of Honor, který producentům z EA Games přestal kvůli silné CoDí konkurenci vynášet slibné částky. Alespoň že nebohým EA zůstal jako oslíček otřes se Battlefield s fotbalovou stálicí FIFA. A stejně jako nás poctí tento populární simulátor běhání za míčem každý rok minimálně jedním dalším dílem či spin-offem, činí se tak i série CoD od Activision.

COD: Modern Warfare 3 (2011)

Když už autorům CoD nestačí hrát si na konflikty v minulosti, přesouvají děj s oblibou do blízké budoucnosti nebo alternativní současnosti. Jsem zvědavý, kdy znouzectnost cestování v čase potká i FIFU a dočkáme se nového ročníku hry nejen každý rok, ale i každý měsíc či týden, protože, jak s oblibou o svých notorických titulech tvrdí EA: hráči to vyžadují. Rychle se tak dostaneme k Fifě 2030 s robotickými vysavači coby spoluhráči. Už vidím tu novou feature v popisku hry: Vysavače s AI vyšší než mají skuteční fotbalisté konečně v dresu vašeho oblíbeného mužstva!

Číst dále

Resident Evil 1&2

25 října, 2018, G4ndy Žádné komentáře

Nevím už v jaké to bylo přesně třídě na ZŠ, kdy jsme si místo tradiční přestávkové hry na vetřelce či velociraptora začali hrát na zombíky. Scénář hry byl ve všech variantách podobný – malá skupina dobrodruhů se vypravila do temných zákoutí postapokalyptického města na školní chodbu nebo záchod, aby tam narazila na mrtvolu civilisty, která po chvilce nečekaně obživla coby nenasytný zombík (v předchozí verzi hry se z ní vyklubal vetřelec atd.).

Herecký talent na zombíky a všelikou jinou havěť měl kamarád Tomáš, šťastlivec, který vlastnil jako jediný z naší třídy PlayStation s čerstvým Resident Evilem 2.


Zombíci v RE2 měli něco do sebe.

Při hraní Tomáš dokonale okoukal šouravé pohyby, zvuky i mimiku zombíků a získané znalosti pak uplatňoval kde jinde než právě ve škole. Za jeho teatrální výkon se mu dostávalo, jak už tomu tak bývá, víc obdivu než za sebelepší splnění jakéhokoli nudného domácího úkolu či školní povinnosti.

Číst dále

Pravda o UFO, konečně.

12 října, 2018, G4ndy Žádné komentáře

Fenomén UFO by se dal prodávat spolu s dinosaury, plastovými pistolkami a pogy ve zlevněném bundle balíčku zvaném “co zabíralo v 90. letech – všehochuť”. Obří ještěry nastolil jako téma Jurský park, mimozemštany pak trošku později Mulder se Sculyovou. Dnes už je to všechno poněkud ohrané, zábavním průmyslem tisíckráte přežvýkané pasé, které samo o sobě nikoho nepřekvapuje.

Můj vztah k mimozemšťanům vystihuje ta nejzapadlejší polička ve sklepě, ve které mám, spolu s jinými bezvýznamnými archiváliemi, vyskládány záhadologické knihy Ericha von Dänikena a časopisy typu Magazin 2000 nebo Fantastická fakta.


Co všechno ještě chudák Bundeswehr zamlčuje?

Informativní hodnota těchto populárně-zbytečných plátků se samozřejmě blíží nule, ačkoli zrovna Dänikenovi nelze upřít jisté literární nadání… Když už nic jiného, procvičil jsem se studiem záhadologie alespoň ve čtení a její autoři si přišli legální cestou k výdělku.

Asi bych na všelikou mimozemskou faunu a flóru zcela zapomněl, nechoval-li bych pěkné vzpomínky na hraní tahové strategie UFO: Enemy Unknown. Šlo o jednu z prvních her, kterou jsem ze série disket natahal do své zbrusu nové-dávno-zastaralé, bazarové 486tky DX. UFO, které mně uneslo, bylo navíc brilantně přeloženo do češtiny, takže odpadla jazyková bariéra a termíny jako “cizák” (slangový překlad mimozemšťana) se mi vryly hluboko do paměti.

Číst dále