Herní online obchod epic store naděluje každý týden (a během Vánočního období dokonce každý den) hry zdarma. Trošku mi to připomíná doby, kdy vycházely plné hry na přiložených cd a dvd u českých herních časopisů: sice to tenkrát nebylo úplně zdarma – člověk si musel časopis koupit. Časopis by si ale koupil tak nebo tak, takže to jakoby zdarma bylo. 🙂
Škoda že si Putin s Bidenem nemůžou zahrát místo reálného konfliktu nějakou pořádnou válečnou deskovou hru, nebo třeba Civilization. Místo sýpek by mohli ve městech stavět tanky a hýčkat zbrojní průmysl. Biden prý hraje s vnučkou Mario Kart a Putin zase podporuje výuku eSportu na školách, tak to přece nemůžou být takové zrůdy… Zdá se ale bohužel, že jsou oba puzení ke konfliktu silami mocnějšími než jsou videohry.
Včera jsem se bez větších očekávání podíval na nový „rodinný vánoční film“ 8 bit Christmas a byl jsem víc než mile překvapen. Příběh malých kluků co usilují koncem 80. let (v české realitě by to byla první polovina 90. let) vlastnit nebo si alespoň něco zahrát na videoherní konzoli NES vřele všem doporučuji. Nese se to v podobném duchu jako Home Alone a příběh je hladce přístupný i pro lidi, které video hry nezajímají. Definitivně nejlepší vánoční film roku 2021.
Kdysi v dávných dobách, v letech 90. čerstvě porevolučních, zíral jsem jako malé dítě s oblibou do vitrín nákupních domů v centru Prahy. Byly tam sestavené ultra-drahé, velké lego stavebnice vesmírných či pirátských lodí, a ještě dražší elektronika. Mít třebas takovou malou přenosnou televizi a vzít si jí s sebou do školy, to by bylo pozdvižení! Jednou jsem takovou malou televizi sestavil z lega a předstíral jsem, že přehrává zvuky, i obraz že se hýbe… nedokázal jsem se ale dostatečně přiblížit realitě a kamarádi mým fabulacím o tom, že v tom legu je skutečně funkční elektronika (dal jsem dovnitř nějaké drátky) neuvěřili.
Nakonec jsem k jedněm dlouho očekáváným Vánocům dostal walkman, na kterém jsem si mohl pouštět písničky na kazetách půjčených od bratrance, později i hudbu z rádia nahranou na dědově kazeťáku (který měl úžasnou schopnost nahrávat!).
Není to tak dávno co jsem se spolu s podstatně mladšími hráči zúčastnil povedeného dobrodružství v dračím doupěti. Pán jeskyně si pro kroužek dračího doupěte přichystal dozajista zajímavou zápletku – kterou si ale dnes už moc nepamatuji. Do paměti se mi za to vryl úsměvný zážitek názorně ukazující, kterak populární open-world RPG ovlivňují chování hráčů v klasické papírové hře na hrdiny.
Družina se v rámci pronásledování skřetů dostala před vchod do opuštěně vypadajícího trpasličího dolu, nedaleko kterého bylo velké horské jezero. Hrdinové se postupně jeden po druhém rozhodli, že dříve, než vstoupí do dolů, budou se potápět v jezeře tak dlouho, než v něm najdou truhlu s pokladem nebo alespoň drahokamy či perly.
Pomlázkově-kolednické pojetí Velikonoc mě vždy velmi iritovalo. Jako dítě jsem před pletením vrbového proutí, které vyžadovalo jemnou motoriku a trpělivost, preferoval návštěvu u kamarádů, kdy se záminka koledování změnila ve společné hraní na počítači. Jemná motorika se procvičila na klávesnici nebo gamepadu a z Velikonoční šarády jsem uvítal akorát sladkosti.
Když jsem se pak v rámci pubertálních intelektuálních seancí seznámil s pohansko-psychologizujícím pojetím Velikonoc jako svátku plodnosti se symbolikou vajec a vaječníků, pomlázek jako penisů a očisty od zimní depresivity říkal jsem si, že to opravdu nemám zapotřebí (vždyť zima je přece pro hráče počítačových her velmi příjemným obdobím). Navíc jsem se dozvěděl o zrůdné stránce lidových velikonočních tradic, kterou nás v dějepise nikdo neučil: ještě na začátku 20. století mohl dav koledníků posilněn alkoholem v podstatě beztrestně zabít nepohodlnou mladou ženu tím, že ji v chladných měsících hodil do řeky a přivodil zápal plic. Nikdo to neřešil a ženy se tehdy před koledníky neschovávaly z legrace…
Na prahu dospělosti jsem se naštěstí nějakým omylem či nedopatřením dozvěděl o něčem, co mělo být právem překonané, zodpovědné za všechny možné problémy, křižácké výpravy, upalování atd. totiž s křesťanstvím a jeho pojetím Velikonoc. A i když to před některými kostely tak nevypadá (lidský faktor), křesťanský význam Velikonoc je na hony vzdálený pomlázkově alkoholovým orgiím. Možná o tom něco věděl pašerák Biblí, kterého popravili v kultovní hře Bioshock…
Číst dále